ECLI:CZ:US:2008:2.US.660.08.1
sp. zn. II. ÚS 660/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. Dany Novákové, zastoupené Mgr. Martinem Zobačem, advokátem se sídlem Žďár nad Sázavou, Nádražní 2229/54, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2008 č. j. 24 K 15/2002-1452, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 3. 2008, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž Krajský soud v Brně rozhodl dle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen "ZKV") v rámci dohlédací činnosti o neschválení výdajů, které uhradila z konkurzní podstaty úpadce BOS, a. s., se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Nádražní 625, stěžovatelka coby bývalá správkyně v letech 2002 až 2006 třetím osobám (uvedeným pod body 1. - 7. výrokové části) a sama sobě. Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným usnesením bylo zasaženo do jejích práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina", čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a z důvodů zřejmé podjatosti soudkyně Mgr. Evy Krčmářové, která nepostupuje v konkurzním řízení nestranně a nezaujatě.
Ústavní soud požádal dle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") Krajský soud v Brně o vyjádření k ústavní stížnosti. Krajský soud uvedl, že vzhledem k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který rozhodoval o odvolání stěžovatelky proti ústavní stížností napadenému usnesení, považuje vyjádření za bezpředmětné a navrhl ústavní stížnost odmítnout.
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2008 sp. zn. 2 Ko 24/2008, které bylo připojeno k vyjádření krajského soudu, a jehož vydání ověřil Ústavní soud dotazem u Vrchního soudu v Olomouci, bylo zjištěno, že vrchní soud k odvolání stěžovatelky změnil usnesení napadené ústavní stížností tak, že v rámci výkonu dohlédací činnosti se o schvalování výdajů z konkurzní podstaty úpadce BOS, a. s., vynaložených bývalou správkyní konkurzní podstaty JUDr. Danou Novákovou v letech 2002 až 2006 nerozhoduje. V odůvodnění soud konstatoval, že proti napadenému usnesení krajského soudu je odvolání přípustné, byť soud prvního stupně v poučení uvedl, že odvolání přípustné není. V rámci věcného přezkumu dospěl soud k závěru, že přezkoumání správnosti vynakládání prostředků z konkurzní podstaty správcem (bývalým správcem) a autoritativní rozhodnutí o schválení těchto výdajů, jakož i odměny a hotových výdajů správce, musí předcházet postup dle ustanovení §29 odst. 1, 2 a 3 ZKV. Ten v přezkoumávané věci dodržen nebyl, neboť vydání napadeného rozhodnutí nepředcházelo předložení konečné zprávy správce konkurzní podstaty ani vyúčtování výdajů bývalé správkyně (stěžovatelky). Rozhodnutí o neschválení výdajů bývalé správkyně je tedy přinejmenším předčasné. K odvolací námitce, že usnesení bylo vydáno vyloučenou soudkyní, soud uvedl, že skutečnosti, v nichž stěžovatelka spatřuje podjatost soudkyně, spočívají výhradně v postupu jmenované soudkyně v řízení, což není dle §14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k jejímu vyloučení.
Ústavní soud v prvé řadě posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Zaměřil se na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.
Podle své ustálené judikatury je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti, kterým se stěžovatelka domáhá zrušení výše specifikovaného usnesení Krajského soudu v Brně.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.
Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je oprávněn přezkoumávat jen "pravomocná rozhodnutí" orgánů veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy se dle §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Z uvedených ustanovení nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu zrušit rozhodnutí Krajského soudu v Brně, neboť toto rozhodnutí evidentně není rozhodnutím konečným a pravomocným. Takovým rozhodnutím je až usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2008 sp. zn. 2 Ko 24/2008, jímž bylo k odvolání stěžovatelky usnesení napadené ústavní stížností změněno. Z něho se navíc podává, že odvolací soud shledal námitky stěžovatelky (které jsou obsahově shodné s tvrzeními v ústavní stížnosti) důvodnými a patřičně na ně reagoval "odklizením" napadeného usnesení.
Výše uvedené závěry o nepříslušnosti Ústavního soudu k projednání ústavní stížnosti platí i stran námitky, že napadené usnesení bylo vydáno vyloučenou soudkyní. I touto námitkou se dostatečně zabýval Vrchní soud v Olomouci v rámci přezkoumání odvolání stěžovatelky, jeho rozhodnutí však, jak je konstatováno výše, stěžovatelka ústavní stížností nenapadá. Toliko nad rámec uvedeného považuje Ústavní soud za vhodné upozornit na své usnesení ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. I. ÚS 711/06, v němž se již námitkou stěžovatelky o podjatosti konkurzní soudkyně Mgr. Krčmářové zabýval a shledal ji neopodstatněnou, když dospěl k závěru, že správce konkurzní podstaty není účastníkem konkurzního řízení, a nemůže být proto věcně legitimován k námitce podjatosti konkurzního soudce.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2008
Stanislav Balík
soudce zpravodaj