ECLI:CZ:US:2008:2.US.794.06.1
sp. zn. II. ÚS 794/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Z. M., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, P.O.BOX 2, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2006 č. j. 47 Nc 4555/2005-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Okresního soudu v Olomouci, neboť má za to, že postupem soudu bylo porušeno její právo na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dále dle stěžovatelky došlo k porušení rovnosti účastníků v řízení před soudem ve smyslu ustanovení čl. 37 Listiny, k porušení ústavních předpisů o výkonu soudní moci, o soudní ochraně práv dle čl. 90 Ústavy ČR a o způsobu rozhodování soudu, zejména ustanovení o vázanosti soudu zákonem při rozhodování dle čl. 95 odst.1 Ústavy ČR.
V záhlaví citovaným usnesením byly okresním soudem zamítnuty námitky stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 13. 6. 2006, č.j. 122 EX 89/05 - 64.
Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti tvrdí, že okresní soud porušil její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod tím, že se nezabýval jejími výhradami proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, jež byly vyčísleny částkou 7.899,-Kč, a navíc svoje rozhodnutí ponechal bez jakéhokoliv odůvodnění. V takovém postupu stěžovatelka spatřuje i porušení ústavních předpisů o výkonu soudní moci, o soudní ochraně práv, jakož i ustanovení o vázanosti soudu zákonem při rozhodování. Proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citované usnesení svým nálezem zrušil.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 577/06, byla ústavní stížnost v téže věci odmítnuta z důvodu souběžně podaného dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2447/2006, bylo řízení o dovolání zastaveno z důvodu nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutí okresního soudu. Stěžovatelka podává ústavní stížnost opětovně a lhůtu pro její podání odvozuje od doručení usnesení Nejvyššího soudu, a to v souladu s odůvodněním shora uvedeného usnesení Ústavního soudu.
Ústavní soud tedy přezkoumal ústavní stížnost a s přihlédnutím k obsahu jejích námitek a odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů, a proto nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu zejména s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94).
Po přezkoumání věci Ústavní soud konstatuje, že nezjistil žádné okolnosti, které by projednávanou věc posouvaly do ústavněprávní roviny. V řízení před Okresním soudem v Olomouci, jehož usnesení je ústavní stížností napadeno, neshledal Ústavní soud (shodně jako ve věci sp. zn. I. ÚS 577/06) porušení základních práv stěžovatelky, zakotvených v čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Napadené usnesení je dostatečným způsobem odůvodněno, okresní soud k námitkám stěžovatelky vyložil, jakým způsobem a na základě jakých zákonných ustanovení byly náklady exekuce vyčísleny.
Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, což platí tím spíše, že se v posuzované věci jedná o rozhodnutí okresního soudu, proti němuž zákonodárce nepřipustil ani opravný prostředek. Zásah Ústavního soudu by byl namístě pouze tehdy, pokud by při aplikaci a interpretaci normy jednoduchého práva zjistil pochybení mající ústavně právní relevanci. K takovým pochybením dochází v případech konkurence norem jednoduchého práva, kdy ve věci aplikovaná norma, sledující určitý ústavně chráněný účel z pohledu proporcionality, nabyla opodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva, sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu, v případech konkurence interpretačních alternativ, kdy jde o řešení otázky akceptace některé z několika interpretačních alternativ jedné, určité, normy jednoduchého práva, nebo v případech svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze strany obecného soudu, jíž schází smysluplné odůvodnění, resp. propojení s jakýmkoli ústavně chráněným účelem. Projednávaná věc není pod žádný z uvedených případů podřaditelná.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu