ECLI:CZ:US:2008:2.US.937.08.1
sp. zn. II. ÚS 937/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele AGROCOM INVEST, a. s., se sídlem Pivovarská 1504/8, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem Poštovní 2, 702 00 Ostrava, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2008 č. j. 9 Cmo 5/2008-34 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. prosince 2007 č. j. 8 Cm 21/2007-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2008 č. j. 9 Cmo 5/2008-34 bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. prosince 2007 č. j. 8 Cm 21/2007-22, kterým soud prvního stupně odmítl žalobu žalobce (stěžovatele) podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), na vyloučení movitých věcí z konkursní podstaty, neboť žalobce v podané žalobě i přes opakovanou výzvu ze strany soudu prvního stupně řádně neoznačil movité věci, jejichž vyloučení se domáhal. Odvolací soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Konstatoval, že je nezbytné v žalobě označit věci, ohledně kterých byla žaloba podána, takovým způsobem, aby je bylo možné jednoznačně identifikovat. Žalobce ani v žalobě, ani v podání, kterým reagoval na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad, movité věci uvedeným způsobem neoznačil. Uvedl pouze to, že se jedná o věci "specifikované v pěti kupních smlouvách ze dne 27. 5. 1998 (č. l. 283 až 305 konkursního spisu), včetně všech jejich doplňků a příloh". Z takto vymezeného žalobního petitu nebylo zřejmé, jaké věci mají být předmětem vylučovací žaloby. Protože pro tuto vadu nebylo možné v řízení pokračovat, postupoval soud prvního stupně správně, když žalobce podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzval k doplnění žaloby, přičemž ho současně poučil o následcích nevyhovění výzvy. Vzhledem k tomu, že žalobce vytčené vady neodstranil, neměl soud prvního stupně jinou možnost, než žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v rámci něho pak konkrétně právo na meritorní posouzení žaloby, pokud splňuje podmínky projednatelnosti. Stěžovatel uvedl, že k výzvě soudu prvního stupně určil movité věci přesně tím způsobem, který použil soud prvního stupně při formulaci výzvy. K tomu podotkl, že není účastníkem konkursu, nemá přístup do konkursního spisu a nebyl ani účastníkem pěti kupních smluv, na něž soud poukazuje. Proto mu není známo, co je uvedeno v tomto spise a ve zmiňovaných kupních smlouvách a nemohl tak žalobní petit doplnit odpovídajícím způsobem. Závěrem vyslovil přesvědčení, že pokud se zachoval v souladu s výzvou soudu, pak nemohl pochybit. V opačném případě byla vadná výzva soudu a nemohla vyvolat účinky předvídané zákonem o konkursu a vyrovnání.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud si pro náležité posouzení věci vyžádal od Krajského soudu v Ostravě příslušný spis (sp. zn. 8 Cm 21/2007).
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá odepření práva na spravedlivý proces, které bylo způsobeno tím, že obecné soudy neprojednaly jeho žalobu meritorně, ale odmítly ji jako neprojednatelnou, neboť stěžovatel nespecifikoval žalobní petit. Z vyžádaného spisu si Ústavní soud ověřil skutečnosti, které byly pro danou věc podstatné. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2007 sp. zn. 13 K 44/97 (č. l. 27 vyžádaného spisu) byl stěžovatel vyzván, aby podal vylučovací žalobu. Soud ve výroku I. citovaného usnesení prohlásil, že nedílnou součástí tohoto usnesení jsou kupní smlouvy ze dne 27. května 1998, včetně všech jejich doplňků a příloh v počtu listů 26 (č. l. 280 až 305 konkursního spisu). Na základě této výzvy podal stěžovatel vylučovací žalobu (č. l. 2 vyžádaného spisu), přičemž žalobní petit ohledně movitých věcí formuloval toliko slovy, že se jedná o věci "specifikované v pěti kupních smlouvách ze dne 27. 5. 1998 (č. l. 283 až 305 konkursního spisu), včetně všech jejich doplňků a příloh". Spis pak dále obsahuje vyjádření žalovaného, jehož přílohou je přípis označený jako "Oznámení o zapsání věcí do konkursní podstaty - ke sp. zn. 16 K 44/97" adresovaný stěžovateli, který obsahuje vymezení movitých věcí zahrnutých do konkursní podstaty (č. l. 10 vyžádaného spisu). Ještě podrobnější specifikaci movitých věcí obsahuje i další přípis označený žalovaným jako "Doplnění vyjádření žalovaného - ke sp. zn. 8 Cm 13/2007-21" (č. l. 17 a 18 vyžádaného spisu), jehož přílohou byly i kupní smlouvy s předávacími protokoly a přílohou.
Právo na spravedlivý proces v sobě zahrnuje i právo na meritorní rozhodnutí věci. Avšak toto právo není absolutní, ale má své limity, které jsou upraveny v procesních předpisech. V dané věci je limitem pro vydání meritorního rozhodnutí podmínka řádné formulace žaloby a žalobního petitu, který musí být přesný, určitý a srozumitelný. To je nutné z toho důvodu, že soud musí zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány. Pokud je žalobní petit nesprávný, tj. vymezení práv, a jim odpovídajících povinností v něm obsažených, je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné, převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí nebylo vykonatelné. Požadavek na to, aby žalobní petit byl přesný, určitý a srozumitelný, není pouze formálním požadavkem na splnění určitých procesních podmínek, ale je zcela nezbytný pro výsledek řízení, tedy pro to, aby po převzetí žalobního petitu do výroku rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, aby tedy vůbec mohly nastat účinky žalobcem zamýšlené (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 233/97, in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 12, č. 93, str. 7).
V dané věci stěžovatelem uvedená formulace, požadující vyloučení movitých věcí specifikovaných v pěti kupních smlouvách ze dne 27. 5. 1998 (č. l. 283 až 305 konkursního spisu), včetně všech jejich doplňků a příloh, nenaplňuje podmínku přesnosti a určitosti žalobního petitu. Ústavní soud přitom nesdílí námitku stěžovatele, že neměl možnost přesně identifikovat předmětné nemovitosti. Z obsahu spisu se podává, že mu mělo být doručeno usnesení s výzvou na podání vylučovací žaloby, které jako přílohu obsahovalo předmětné kupní smlouvy (viz č. l. 27 vyžádaného spisu). Stěžovatel byl navíc obeznámen se sepsanými movitými i nemovitými věcmi prostřednictvím oznámení správce konkursní podstaty úpadce (viz č. l. 10 nebo 18 vyžádaného spisu). I když tedy stěžovatel nebyl účastníkem konkursního řízení a smluvní stranou kupních smluv a i kdyby mu nebyly doručeny přílohy, což ovšem nelze z vyžádaného spisu dovodit nebo vyvrátit, mohl při náležité pozornosti a pečlivosti předmětné movité věci identifikovat nahlédnutím do spisu (sp. zn. 8 Cm 21/2007) a vyhovět tak výzvě soudu prvního stupně. Jestliže tak neučinil, nemůže se nyní domáhat nápravy cestou ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu