ECLI:CZ:US:2008:2.US.965.08.1
sp. zn. II. ÚS 965/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti V. K., advokátem nezastoupené, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2005, č. j. 29 C 180/2004-46, za účasti Okresního soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 16. dubna 2008 bylo Ústavnímu soudu postoupeno Okresním soudem v Ostravě podání stěžovatelky, označené jako "ústavní stížnost ve věci kauzy j. č. 29 C 180/2004-46, OS v Ostravě, ze dne 19. 5. 2005". Spolu s podáním obdržel Ústavní soud mimo jiné též předmětný rozsudek obecného soudu. Stěžovatelce (ve sporu vystupovala jako žalovaná) jím byla uložena povinnost umožnit žalobci odstranění závad v bytě specifikovaném ve výroku a nahradit náklady řízení. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelka popisuje okolnosti související s její bytovou situací, v naraci i návrhu rozhodnutí prolíná skutečnosti týkající se několika sporů, které proti ní žalobce vedl.
Soudce zpravodaj tak jako i v jiných případech nejprve zkoumal, zda návrh odpovídá po stránce formálních náležitostí a předpokladů zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru negativnímu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Přitom ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 248/96). Z podacího razítka ostravského soudu se zjišťuje, že předmětnou ústavní stížnost mu stěžovatelka doručila 27. 7. 2006. Jak bylo výše uvedeno, Ústavnímu soudu byla věc postoupena teprve dne 16. 4. 2008. Stížnostní lhůta, pro kterou je rozhodující teprve okamžik postoupení, tak zcela evidentně zachována nebyla.
Podání vykazuje i další nedostatky. Stěžovatelka nepodala předmětný návrh prostřednictvím advokáta a nedoložila, že je v řízení o ústavní stížnosti advokátem zastoupena (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vylíčení rozhodných skutečností je zmatečné, ústavněprávní argumentace pak chybí úplně. Znění stížnostního návrhu, tedy toho, jak má Ústavní soud ve věci rozhodnout, vůbec neodpovídá zákonu o Ústavním soudu. Navíc ani nesouvisí s předmětem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel. Rozsudek vynesl soud prvého stupně a z podání stěžovatelky není zřejmé, že by proti němu podala odvolání. Je tedy otázka, zda je vůbec návrh přípustný.
Za dané situace se však již soudce zpravodaj těmito a dalšími otázkami formálních předpokladů řízení nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné a neúčelné. Ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě zákonem k tomu stanovené.
V rámci obiter dictum je nutno okresnímu soudu vytknout, že postoupit předmětné podání stěžovatelky mu trvalo rok a devět měsíců. Navíc usnesením ze dne 17. 8. 2007, č. j. 29 C 180/2004-110, rozhodl o zastavení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky z důvodu věcné nepříslušnosti, přestože takové řízení ani nemohl zahájit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2008
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj