ECLI:CZ:US:2008:3.US.1060.08.1
sp. zn. III. ÚS 1060/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. H., zastoupené Mgr. Danielem Musilem, advokátem v Praze 1, Mezibranská 1579/4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008 č. j. 18 Co 96/2008-44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze. Stěžovatelka tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z přiloženého rozsudku bylo zjištěno, že Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 1. 2008 č. j. 19 C 115/2007-26, kterým byly z exekučního řízení, vedenému proti povinnému - bratru stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalobkyně), vyloučeny věci, jež byly prokazatelně majetkem stěžovatelky. Odvolací soud dále rozhodl v záhlaví uvedeného usnesení o nákladech řízení tak, že stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení.
Stěžovatelka polemizuje s tímto rozhodnutím odvolacího soudu, který dle jejího názoru aplikoval ustanovení §150 o. s. ř. v rozporu se zásadou výjimečnosti jeho použití. S odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 191/06 a II. ÚS 237/05 stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci je výsledkem jeho libovůle. V napadeném rozhodnutí odvolacího soudu došlo podle stěžovatelky k procesnímu excesu, který nemá povahu pouze běžného porušení právních předpisů, ale v jeho důsledku byla porušena její práva na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud tedy není v žádném případě soudem, který by zevrubně přezkoumával všechny aspekty rozhodnutí obecných soudů, včetně rozhodnutí o nákladech řízení.
Po prostudování ústavní stížnosti a napadeného rozsudku Ústavní soud konstatuje, že se nejedná o takový případ, který byl řešen shora označenými nálezy. Není úkolem Ústavního soudu, jak se patrně domnívá stěžovatelka, provést superrevizi každého rozhodnutí, včetně části týkající se nákladů řízení. Při rozhodnutí o nákladech řízení obvodní soud aplikoval ustanovení §150 o. s. ř. a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat správnost výkladu a aplikace citovaného ustanovení občanského soudního řádu, k čemuž ho stěžovatelka vybízí, ani přehodnocovat důvody, které vedly odvolací soud k rozhodnutí o nákladech řízení.
S ohledem na požadavky, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů obecně, tedy včetně rozhodnutí o nákladech řízení - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněné rozhodnutí odvolacího soudu všechny tyto požadavky splňuje. Ve zmíněném řízení tedy nedošlo k porušení žádného základního práva stěžovatelky a Ústavní soud nenachází žádný důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.
Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu