ECLI:CZ:US:2008:3.US.1197.08.1
sp. zn. III. ÚS 1197/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele MUDr. J. V., , zastoupeného Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2008 č. j. 29 Cdo 1093/2007-99, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2006 č. j. 3 Cmo 326/2006-80 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2006 č. j. 48 Cm 77/2000-57, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv a porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR. To z důvodů v návrhu blíže rozvedených, upínajících se k rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vztahu k předmětnému usnesení Nejvyššího soudu jakékoliv výhrady stěžovatel nevznesl.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatele směřující do usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2006 č. j. 3 Cmo 326/2006-80 z důvodu, že zákon dovolání proti němu nepřipouští [§237, §238, §238a, §239 o. s. ř., ve znění do novelizace provedené zákonem č. 30/2000 Sb., v návaznosti na bod 17. části dvanácté hlavy první naposled citovaného zákona].
Jelikož toto (o ústavně souladné rozhodovací důvody opřené) rozhodnutí Nejvyššího soudu nezakládá ústavněprávní konsekvence, které konečně ani stěžovatel v žádných konkrétnostech nezmiňuje (pouze tvrdí, že mu označený soud "odepřel ochranu jeho ústavně zaručených práv"), byla ústavní stížnost v této části posouzena jako zjevně neopodstatněná.
Ohledně návrhu na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2006 č. j. 3 Cmo 326/2006-80 a jemu předcházejícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2006 č. j. 48 Cm 77/2000-57 promítá se potom následně popsaná procesní situace v tom, že pro výjimku uvedenou v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité (ex lege předvídané) předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo z důvodu kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě uvedených důvodů bylo tudíž mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu