ECLI:CZ:US:2008:3.US.1463.08.1
sp. zn. III. ÚS 1463/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele M. K., zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Jungmannova 31, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti jinému zásahu veřejné moci, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel postup Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR a domáhal se vydání nálezu, kterým by Ústavní soud uložil tomuto orgánu veřejné moci vydat a v písemné formě vyhotovit rozhodnutí o přemístění stěžovatele z Věznice Rýnovice do Věznice Horní Slavkov a toto rozhodnutí mu doručit.
Stěžovatel se cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To z toho důvodu, že byl dne 21. dubna 2008 přemístěn z Věznice Rýnovice do Věznice Horní Slavkov, aniž by obdržel jakékoliv písemné rozhodnutí či vyrozumění o důvodech přemístění, když toto není dle Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR spjato s formálním vydáním rozhodnutí. Ačkoli se jedná o přemístění mezi dvěma věznicemi téhož typu (věznice s ostrahou), takový postup považuje stěžovatel za nepřípustný. Odkazuje na relevantní normativní rámec [§9 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §10 odst. 1 písm. a), b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a podrobuje kritice právní stav, dle něhož nepodléhá řádné soudní kontrole. Má za to, že takto jde o zasahování do jeho občanských práv, které je výrazem svévole, pročež mělo být vydáno stran jeho přemístění do jiné věznice rozhodnutí, posléze přezkoumatelné soudem.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu, rozhoduje soud (§39a, §39b zákona č. 140/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž odsouzený nastupuje výkon trestu ve věznici, kterou soud ve výzvě k nástupu trestu určil (§9 odst. 1, 2 zákona č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Další umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu s rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice provádí Generální ředitelství Vězeňské služby ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil k výkonu trestu (§9 odst. 3). Dle §10 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 345/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odsouzený přemístí do jiné věznice na dobu nikoliv přechodnou rozhodnutím Generálního ředitelství Vězeňské služby z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo zabezpečení plnění úkolů Vězeňské služby. Písmeno b) téhož ustanovení zakládá krom dalšího možnost přemístění rovněž po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu, uplatňujících obdobné programy zacházení s odsouzenými za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu.
Z uvedeného je patrno, že přemístění stěžovatele nevylučuje podřazení jím kritizovaného postupu pod předmětná ustanovení. Nedochází jím ke změně kvalitativního režimu výkonu trestu odnětí svobody, ve vztahu k němuž přísluší rozhodovat - takto o zásahu do občanských práv - soudu. Stěžovatel byl (nepochybně) v mezích citovaných ustanovení přeřazen mezi věznicemi téhož typu. Co do kvalitativní složky tudíž nedošlo současně ke změně rozsahu a způsobu ohledně omezení jeho osobní svobody, resp. toto namítané přeřazení se jakkoliv netýká intenzity zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/94, vyhlášen pod č. 8/1995 Sb.). Svévolné vykročení z intencí těchto ustanovení potom pro povahu jejich obsahu rovněž nebylo shledáno.
Za těchto okolností posoudil Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu