ECLI:CZ:US:2008:3.US.149.08.1
sp. zn. III. ÚS 149/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. O., zastoupeného Mgr. Martinem Letochou, advokátem se sídlem v Brně, Tolstého 13, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2007, č. j. 6 As 51/2004-195, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, která - po jejím doplnění - i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 57 Ca 41/20023 se podává následující.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2004, č. j. 57 Ca 41/2003-72, byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru vnitřních věcí.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku krajského soudu stěžovatel požádal, aby mu pro řízení o kasační stížnosti byl ustanoven zástupcem advokát.
Usnesením ze dne 21. 7. 2004, č. j. 57 Ca 41/2003-99, Krajský soud v Brně žádost stěžovatele o ustanovení advokáta zamítl.
Usnesením ze dne 20. 8. 2004, č. j. 57 Ca 41/2003-106, doručeným 30. 8. 2004, soud stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě do jednoho měsíce doložil do spisu plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat.
Usnesením ze dne 17. 1. 2005, č. j. 57 Ca 41/2003-115, krajský soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.
Kasační stížností proti usnesení ze dne 21. 7. 2004, jímž krajský soud zamítl žádost o ustanovení zástupce (advokáta), jakož i proti usnesení ze dne 17. 1. 2005, jímž zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud zamítl rozsudky ze dne 12. 4. 2007, č. j. 6 As 29/2005-153, a ze dne 27. 9. 2007, č. j. 6 As 31/2005-185.
Napadeným usnesením ze dne 29. 11. 2007, č. j. 6 As 51/2004-195, Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2004, č. j. 57 Ca 41/2003-72, odmítl se zdůvodněním, že nebyl-li stěžovatel osvobozen od soudních poplatků, resp. nebylo mu vyhověno co do žádosti o ustanovení zástupce soudem, a ani přes výzvu nepředložil plnou moc advokáta, je tu stav nedostatku podmínky řízení, který překáží tomu, aby kasační stížnost byla posouzena věcně (§37 odst. 5 s. ř. s.).
Stěžovatel tvrdí, že postupem soudů byl dotčen ve svých (shora označených) právech tím, že ač se "až v dubnu 2007 dozvěděl, že mu právní zástupce soudem ustanoven nebude, nebylo mu již umožněno zajistit si zastoupení", a "nebyl již poté ani k doložení zastoupení advokátem vyzván".
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručené práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
To je relevantní i v dané věci, jestliže se stěžovatelovy námitky - hodnocené v ústavněprávní rovině - nemohou spojovat s ničím jiným, než s kritikou, že se mu nedostalo spravedlivého procesu (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny), a to tvrzením, že mu v řízení o kasační stížnosti "nebylo umožněno zajistit si zastoupení advokátem" (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Dle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Není-li podmínka povinného zastoupení splněna ani dodatečně k výzvě soudu (§108, §37 odst. 5 s. ř.s.), soud usnesením návrh odmítne [§46 odst.1 písm. a) s. ř.s.].
Je zjevné, že podmínky takového rozhodnutí byly v dané věci naplněny. Existenci výzvy k předložení plné moci pro zvoleného advokáta stěžovatel nezpochybňuje; její účinky trvaly i potom, co - jak uvádí - se "až v dubnu dozvěděl, že mu právní zástupce soudem ustanoven nebude", a do okamžiku, kdy napadeným usnesením Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost odmítl (29. 11. 2007), pak měl dostatek času původní výzvě vyhovět. Nelze proto mít za to, že mu to "nebylo umožněno".
Stěžovatel byl v průběhu řízení o povinnosti být zastoupen advokátem v řízení o kasační stížnosti řádně obeznámen, a to (jak se podává z procesního spisu) i opakovaně v souvislosti s jeho dalšími kasační stížnosti v tomto řízení.
Na tomto základě je namístě uzavřít, že podmínky, za kterých soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou; stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo, a tento závěr, jak se podává z řečeného, lze mít za zřejmý.
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji Ústavní soud usnesením mimo ústní jednání odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2008
Jiří Mucha
předseda senátu