ECLI:CZ:US:2008:3.US.1620.08.1
sp. zn. III. ÚS 1620/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. B., zastoupeného JUDr. Marií Brožovou, advokátkou v Praze 1, Bolzanova 1, proti usnesení Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodní ředitelství Praha IV, ze dne 24. 1. 2007 ČTS: ORIV-7657/OHK-3-2006-RJ, usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 7. 2. 2007 sp. zn. 3 ZT 26/2007, usnesení Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodní ředitelství Praha IV, ze dne 23. 4. 2008 č. j. ORIV-853-12/TČ-2008-93-PRE, usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2008 č. j. 3 ZT 26/2007-31, dále proti příkazu k domovní prohlídce soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 1. 2007 sp. zn. 1 Nt 502/2007 a jinému zásahu - domovní prohlídce provedené dne 24. 1. 2007 v řízení vedeném Policií ČR pod ČVS: ORIV-7657/OHK-3-2006-RJ, nařízené Obvodním soudem pro Prahu 10 v řízení sp. zn. 1 Nt 502/2007, a rovněž proti jinému zásahu - předstíranému převodu ze dne 6. 10. 2006, spočívajícím v kontrolním nákupu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 28. 6. 2008 (podanou k poštovní přepravě dne 29. 6. 2008) domáhal zrušení výše uvedených pěti rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, dále brojil proti výše uvedeným dvěma "jiným zásahům" orgánů činných v trestním řízení, a domáhal se také toho, aby Ústavní soud rozhodl o zastavení trestního stíhání vedeného proti stěžovateli.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu". S ohledem na provedený přezkum rozhodl o jednotlivých částech ústavní stížnosti následovně.
I.
Ze stěžovatelem přeložených listin (rozhodnutí, stížností, protokolů, atd.) Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodní ředitelství Praha IV, ze dne 24. 1. 2007 ČTS: ORIV-7657/OHK-3-2006-RJ bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání dle §160 odst. 1 trestního řádu pro trestný čin dle §152 odst. 1 trestního zákona.
Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost ze dne 29. 1. 2007.
Stížnost byla usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 7. 2. 2007 sp. zn. 3 ZT 26/2007 zamítnuta.
Ústavní soud dotazem u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 zjistil, že toto usnesení bylo stěžovateli doručeno (prostřednictvím obhájkyně) dne 21. 2. 2007. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 29. 6. 2008.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v rozsahu směřujícím proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 7. 2. 2007 sp. zn. 3 ZT 26/2007 podána po lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Proto ústavní stížnost v tomto rozsahu odmítl pro opožděnost dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Závěr o opožděnosti platí také pro napadené usnesení Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodní ředitelství Praha IV, ze dne 24. 1. 2007 ČVS: ORIV-7657/OHK-3-2006-RJ.
Dále Ústavní soud z předložených listin zjistil, že dne 22. 1. 2007 vydal Obvodní soud pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 Nt 502/2007 příkaz k domovní prohlídce. Dle protokolu o domovní prohlídce ze dne 24. 1. 2007 č. j. ORIV-7657/OHK-3-2006-RJ, i tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti, byla domovní prohlídka provedena Policií ČR dne 24. 1. 2007, stěžovatel byl účasten domovní prohlídce a příkaz k domovní prohlídce mu byl doručen osobně krátkou cestou před provedením prohlídky.
Ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce a proti "jinému zásahu", spočívajícímu v domovní prohlídce dne 24. 1. 2007, byla podána opožděně, neboť stěžovatel ji podal po lhůtách stanovených v §72 odst. 3 a 5 zákona o Ústavním soudu. Stěžovateli byl příkaz doručen dne 24. 1. 2007 a rovněž o "jiném zásahu" se dozvěděl dne 24. 1. 2007, neboť úkonu domovní prohlídky byl osobně přítomen.
Ústavní soud proto v tomto rozsahu ústavní stížnost odmítl pro opožděnost dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel dále brojil proti "jinému zásahu" spočívajícím v kontrolním nákupu - předstíraném převodu, uskutečněném dne 6. 10. 2006. Stěžovatel požadoval, aby tento kontrolní nákup byl prohlášen za nezákonný a neúčinný důkaz.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se o kontrolním nákupu dozvěděl (teprve) z obvinění. Rovněž ze stěžovatelem předložených listin vyplývá, že již v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 1. 2007 jsou uvedeny skutečnosti o nákupu ze dne 6. 10. 2006 ("pracovníkem firmy SWS Jiří Jakubka").
Z uvedeného tedy vyplývá, že ústavní stížnost je v rozsahu směřujícím proti "jinému zásahu" - kontrolnímu nákupu provedenému dne 6. 10. 2006 podána po lhůtě stanovené v §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel se o tomto úkonu dozvěděl nejpozději z usnesení o zahájení jeho trestního stíhání ze dne 24. 1. 2007; úkon byl navíc proveden již 6. 10. 2006.
Ústavní soud proto v tomto rozsahu ústavní stížnost odmítl pro opožděnost dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
K uvedenému je však třeba také uvést, že na žádost Ústavního soudu stran charakteru "kontrolního nákupu" dne 6. 10. 2006 Policie ČR sdělila, že se nejednalo o policejní úkon ani předstíraný převod (dle §158c trestního řádu). Dle jejich sdělení se jedná o operativní poznatek, který získala a policii předložila firma Software security - J. J. jako poznatek opravňující zahájení trestního řízení.
Stěžovatel se rovněž domáhal toho, aby Ústavní soud rozhodl o zastavení trestního stíhání vedeného proti stěžovateli. Ústavní soud konstatuje, že mu není dána kompetence rozhodovat v trestním řízení namísto orgánů činných v trestním řízení.
V tomto rozsahu proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu pro nepříslušnost.
II.
Ústavní soud se dále zabýval zbývající částí ústavní stížnosti.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodní ředitelství Praha IV, ze dne 23. 4. 2008 č. j. ORIV-853-12/TČ-2008-93-PRE bylo proti stěžovateli zahájeno další trestní stíhání dle §160 odst. 1 a 5 trestního řádu pro trestný čin dle §152 odst. 1 trestního zákona.
Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost ze dne 25. 4. 2008.
Stížnost byla usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2008 č. j. 3 ZT 26/2007-31 zamítnuta.
Ústavní soud dotazem u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 zjistil, že toto usnesení bylo stěžovateli doručeno (prostřednictvím obhájkyně) dne 25. 6. 2008. Ústavní stížnost je tedy v tomto rozsahu podána včas.
Stěžovatel namítl porušení čl. 1 Ústavy, čl. 4 odst. 4, čl. 36 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina". Uvedl, že ve své stížnosti ze dne 25. 4. 2008 vytkl závažné vady přípravného řízení - nezákonným způsobem opatřené důkazy, avšak bezvýsledně. V ústavní stížnosti jím spatřované vady v postupu orgánů činných v trestním řízení zopakoval (nezákonně provedená domovní prohlídka), a to s poukazem na porušení čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 12 odst. 2 Listiny. Nově vznesl námitky proti "kontrolnímu nákupu" jako nezákonně získanému důkazu. Stěžovatel brojil proti tomu, že státní zástupce, na rozdíl od stěžovatele, vady "v policejním spise" neshledal; namítl, že byl obviněn na základě nezákonně opatřených důkazů.
Ústavní soud uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. K možnosti ingerence do přípravného řízení trestního přistupuje přísně restriktivním způsobem, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tj. kdy nelze vady odstranit v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů (pomocí procesních prostředků vyplývajících z právních norem trestních). Zásada subsidiarity ústavní stížnosti je výslovně vyjádřena v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Pokud tedy stěžovatel vznáší námitky o nezákonnosti domovní prohlídky a o nezákonném získání důkazů s tím, že takto získané důkazy nemohou být v trestním řízení použity (nemohou být ani podkladem obvinění), nutno konstatovat, že v tomto směru je stěžovateli dána ochrana celým právním řádem, zejména v řízení před nezávislými obecnými soudy. Lze zejména uvést, že k hodnocení učiněných zjištění a opatřených důkazů dojde (nepochybně) v rozhodnutí ve věci samé; proti rozhodnutí je možno podat odvolání.
Proti domovní prohlídce jako "jinému zásahu" přitom stěžovatel podal ústavní stížnost opožděně.
V rozsahu těchto námitek tedy Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud se však zabýval rovněž i tím, zda se orgány činné v trestním řízení nedopustily libovůle při vydání obou napadených rozhodnutí; zda své rozhodnutí řádně odůvodnily.
Trestní stíhání bylo proti stěžovateli zahájeno na základě skutečností uvedených v usnesení ze dne 23. 4. 2008. V tomto usnesení jsou uvedeny konkrétní skutečnosti odůvodňující obvinění stěžovatele. Dle obsahu tohoto usnesení nelze shledat, že by Policie ČR postupovala nahodile a neodůvodněně.
Stěžovatel proti obvinění brojil stížností ze dne 25. 4. 2008, ve které, stejně jako ve své předchozí stížnosti ze dne 29. 1. 2007 (proti prvnímu stíhání) a stejně jako v ústavní stížnosti, uvedl totožné námitky o nezákonném postupu při domovní prohlídce. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 ve svém usnesení ze dne 16. 6. 2008 odkázalo na své předchozí usnesení ze dne 7. 2. 2007, ve kterém (již) odůvodnilo svůj závěr, že domovní prohlídku nepovažuje za provedenou v rozporu se zákonem. Ústavní soud shledal, že státní zastupitelství se zabývalo všemi námitkami stěžovatele a své závěry podrobně a srozumitelně odůvodnilo. Lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení státního zastupitelství ze dne 16. 6. 2008 (ve spojení s usnesením ze dne 7. 2. 2007). Pokud jde o námitky proti "kontrolnímu nákupu", stěžovatel tyto námitky ve stížnosti ze dne 25. 4. 2008 nevznesl.
Ve vztahu k přezkumu těchto otázek tedy Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, proto ji odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu