ECLI:CZ:US:2008:3.US.1718.07.1
sp. zn. III. ÚS 1718/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. H., zastoupené JUDr. Vladimírem Medkem, advokátem ve Frýdku-Místku, U Staré pošty 744, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007 č. j. 42 Co 39/2007-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 3. 7. 2007, doplněné dne 20. 2. 2008, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007 č. j. 42 Co 39/2007-49. Dle stěžovatelky byly porušeny čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z přiložené kopie napadeného rozsudku a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 11. 2006 č. j. 8 C 236/2006-31 zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Okresní soud ve Frýdku-Místku vydal rozsudek pro zmeškání, kterým stěžovatelce uložil povinnost zaplatit částku 1 585,- Kč s příslušenstvím jako nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu a nahradit žalobci náklady řízení. Soud konstatoval skutečnosti, ze kterých dovodil splnění předpokladů §153b občanského soudního řádu pro vydání kontumačního rozsudku.
Stěžovatelka podala odvolání, ve kterém namítala, že se soud nevypořádal s její námitkou o promlčení práva a neuvedl konkrétní ustanovení právních předpisů, ze kterých dovodil své závěry. Dále zpochybňovala žalobní tvrzení a namítala jejich neúplnost (uzavření dohody o inkasu záloh a dohody o nájmu).
Odvolací soud, vázán §205b občanského soudního řádu, uvedl, že ze žaloby vyplývají všechna významná skutková tvrzení - odůvodněnost nároku (skutkové výhrady měla stěžovatelka uplatnit při jednání) a ztotožnil se i se závěrem prvostupňového soudu o nepromlčení práva (§101 občanského zákoníku). Odvolací soud shodně shledal splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala, že se odvolací soud nezabýval jejím tvrzením o neuzavření dohody o inkasu záloh. Dále uvedla, že před vydáním rozsudku písemně namítla promlčení práva dle §107 odst. 1 občanského zákoníku. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2048/98, ze kterého dovozuje, že pokud vznesla před vydáním rozsudku pro zmeškání námitku promlčení, spočívá rozsudek přiznávající promlčené právo na nesprávném právním posouzení věci. Dle stěžovatelky dále kontumační rozsudek musí obsahovat hmotněprávní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu, tj. právní normu, kterou soud na žalobcem tvrzený skutkový základ aplikoval; tu prvostupňový soud neuvedl, a proto měl odvolací soud kontumační rozsudek zrušit pro nepřezkoumatelnost.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a přehodnocovat dokazování provedené soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
Stěžovatelka podobně jako v odvolání zpochybňuje skutková tvrzení žalobce. V případě kontumačního rozsudku však obecný soud nevychází ze svých skutkových zjištění vyplývajících z důkazního řízení, nýbrž nastává fikce, kdy jsou skutková tvrzení obsažená v žalobě považována za nesporná. Ústavní soud proto stěžovatelčiny námitky uvedené v ústavní stížnosti a zpochybňující žalobcem tvrzené skutkové okolnosti shledává neopodstatněnými; tyto její námitky nemohly být zohledněny v odvolacím řízení a nemají prostor ani při ústavněprávním přezkumu. Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud tím, že k těmto námitkám stěžovatelky při přezkumu kontumačního rozsudku nepřihlédl, neporušil stěžovatelčina ústavně zaručená práva (zejména právo na spravedlivý proces).
Úzký vztah k problematice skutkového stavu má i stěžovatelčina námitka o promlčení. Obecné soudy vzaly skutková tvrzení žalobce za nesporná a z tohoto skutkového stavu učinily závěr o odůvodněnosti uplatňovaného nároku (nezaplacení celé ceny za odběr služeb spojených s užíváním bytu). Ve vztahu k tomuto závěru (právní kvalifikaci) se také zabývaly otázkou promlčení a posoudily uplatňovaný nárok jako nepromlčený. Soudy svá rozhodnutí řádně, dostatečně a srozumitelně odůvodnily a v jejich postupu neshledal Ústavní soud libovůli nebo vnitřní rozpornost. Tvrzení stěžovatelky o přiznání promlčeného práva je tak pouhou polemikou s řádně odůvodněnými závěry obecných soudů o oprávněnosti nároku (tj. s právním hodnocením skutkového stavu žalobou předestřeného) a délce promlčecí lhůty.
Stěžovatelka spatřuje neústavnost i v tom, že prvostupňový soud neuvedl v rozsudku pro zmeškání jednotlivá ustanovení právních předpisů, na základě kterých shledal odůvodněnost uplatňovaného nároku. S tímto názorem stěžovatelky se Ústavní soud neztotožňuje. Z kontumačního rozsudku je zřejmé, že prvostupňový soud zkoumal odůvodněnost uplatňovaného nároku, provedl právní kvalifikaci žalobního skutkového stavu a dospěl k závěru, že uplatňovaný nárok je po právu. Poté i odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil a v odůvodnění svého rozsudku na str. 3 podrobněji uvedl ty z relevantních skutečností a ustanovení právních předpisů, které svědčí o právní úvaze a závěru obecných soudů o odůvodněnosti žalobního návrhu. Ani v tomto případě tedy Ústavní soud neshledal, že by stěžovatelka byla dotčena na ústavně zaručených právech, kterých se domáhá.
Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost v plném rozsahu odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu