ECLI:CZ:US:2008:3.US.1831.08.1
sp. zn. III. ÚS 1831/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. T., zastoupeného JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou v Liberci, Jánská 864/4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2006 č. j. 12 C 330/2004-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 22. 7. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2006 č. j. 12 C 330/2004-47. Dle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Ze stěžovatelem předložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 23. 2. 2006 pod č. j. 12 C 330/2004-47 rozsudek. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 7. 2008 č. j. 12 C 330/2004-57 odmítnuto pro opožděnost.
Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 4 zjistil, že stěžovatel podal proti usnesení ze dne 4. 7. 2008 odvolání. Městský soud v Praze vydal dne 29. 8. 2008 pod č. j. 25 Co 369/2008-72 usnesení, kterým změnil prvostupňové usnesení ze dne 4. 7. 2008 tak, že stěžovatelovo odvolání proti rozsudku se neodmítá. V současné době probíhá odvolací řízení proti rozsudku - prvostupňový soud činí příslušné úkony (soudní poplatek ad.).
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ze zjištěných skutečností vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2006 č. j. 12 C 330/2004-47. Proti tomuto rozsudku však podal také odvolání a v současné době (na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2008 č. j. 25 Co 369/2008-72) probíhá odvolací řízení, ve kterém bude (teprve) rozhodováno odvolacím soudem. Řízení o ústavní stížnosti tak probíhá paralelně s odvolacím řízením; pro ústavní stížnost je přitom charakteristická zásada subsidiarity (§72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud proto postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu