ECLI:CZ:US:2008:3.US.1913.08.1
sp. zn. III. ÚS 1913/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z & P Advisory, s. r. o., se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, zastoupené Mgr. Josefem Pelechem, advokátem se sídlem Plzeň, Kardinála Berana 1157/32, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2008 sp. zn. 15 C 21/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, vydané v její občanskoprávní věci.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Olomouci napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti A. M., kterou se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 1 012 Kč s příslušenstvím, z titulu pohledávky Plzeňských městských dopravních podniků, a. s., na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, již nabyla postoupením.
Zamítnutí žaloby odůvodnil okresní soud tím, že stěžovatelka do doby vyhlášení rozhodnutí neprokázala, že uplatněná pohledávka jí byla postoupena.
Stěžovatelka proti tomu v ústavní stížnosti namítla, že příslušné listiny zaslala poštovní zásilkou, která byla soudu doručena dne 13. 5. 2008, tj. v den, kdy rozhodl. Podle jejího názoru soud pochybil, pakliže oproti tomu žalobu zamítl s odůvodněním, že nabývací titul nebyl prokázán.
Samosoudkyně okresního soudu ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že v dané věci "bylo rozhodováno dle platného práva", neboť soud respektoval závaznost skutkového stavu, který existoval v době rozhodnutí. Zdůraznila, že ačkoli předvolání k nařízenému jednání bylo stěžovatelce doručeno již dne 17. 4. 2008, listiny, kterými měla prokázat svá tvrzení, byly soudu doručeny až dne 13. 5. 2008, a do spisu byly založeny po jednání (dříve to "vzhledem ke každodennímu množství doručených zásilek možné nebylo").
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) stojí mimo soustavu obecných soudů, a proto jej není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem by byl přezkum celkové zákonnosti či dokonce věcné správnosti vydaných rozhodnutí.
Předně je namístě zdůraznit, že posuzované podání postrádá jakoukoli ústavněprávně relevantní argumentaci (obsahuje jen odkaz na čl. 36 odst. 1 Listiny) a představuje toliko polemiku s napadeným rozhodnutím pohybující se na úrovni tzv. jednoduchého práva. Tím staví Ústavní soud do pozice odvolacího soudu (sic!), což je role, která mu Ústavou České republiky svěřena není.
Proti napadenému rozhodnutí - protože jde o věc tzv. bagatelní - není přípustné odvolání (§202 odst. 2 o. s. ř.). Za použití argumentace a minori ad maius, je tak - s výjimkou naprosto excesivních případů - přípustnost ústavních stížností z povahy věci v zásadě vyloučena, byť se nejedná o nepřípustnost formální ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Absence ústavněprávních argumentů a bagatelnost sporu vedeného před obecným soudem posouvá projednávané podání bez dalšího do kategorie návrhů zjevně neopodstatněných (srov. např. usnesení Ústavního soud ve věci sp. zn. III. ÚS 405/04, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 34, usnesení č. 43, s. 421 a násl.).
Pouze na okraj proto Ústavní soud připomíná, že tím, že listinu o postoupení uplatněného nároku stěžovatelka doručila soudu až v den vyhlášení rozsudku, ačkoli jí nic nebránilo tak učinit již s žalobou, zjevně zanedbala své procesní povinnosti, a počínala si v rozporu s principem vigilantibus iura, a jen z toho vyplývají pro ni negativní procesní konsekvence; že rozhodující soudkyni byla (příp. mohla být) kritická listina přesto fakticky dostupná, stěžovatelka netvrdí. Pozornost, kterou věnuje nyní ústavní stížnosti, měla soustředit k efektivní starosti o vlastní procesní pozici před obecným soudem.
Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2008
Jiří Mucha
předseda senátu