ECLI:CZ:US:2008:3.US.2012.07.1
sp. zn. III. ÚS 2012/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Re GROUP, a. s., se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Čs. legií 152/8, zastoupené Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, Preslova 9, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2006 č. j. 20 Co 24/2006-165 a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. června 2007 č. j. 21 Cdo 1534/2006-228, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 26. 7. 2007 napadla stěžovatelka rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. června 2007 č. j. 21 Cdo 1534/2006-228, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2006 č. j. 20 Co 24/2006-165, a to pro porušení jejího práva na spravedlivý proces, vyplývajícího z čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Nutno poznamenat, že se stěžovatelka v části ústavní stížnosti, obsahující návrhové žádání, domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. června 2007 "č. j. 21 Cdo 1554/2006-228", na jiném místě pak uvedla, že ústavní stížnost podává proti rozsudku "č. j.
21 Cdo 1524/2006-228", z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh je však zcela zřejmé, že jde o chybu v psaní, a tak Ústavní soud pokládal za zbytečné stěžovatelku vyzývat k odstranění vad jejího návrhu.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti zjistil, Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem (mj.) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že "ve vztahu mezi žalobci (tj. P. Z. a Ing. I. Z.) a žalovanými 1), 2) a 3) (tj. MODELAR-MEDICO, s. r. o., Re GROUP, a. s., a Ing. J. Š.) určil, že nedobrovolná opakovaná dražba, konaná dne 23. 8. 2002 .... je neplatná". Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka a Ing. J. Š. dovolání, které však bylo v záhlaví označeným rozsudkem Nejvyššího soudu zamítnuto.
Jak dále bylo zjištěno, proti rozhodnutím, která jsou napadena touto ústavní stížností, podal ústavní stížnost též Ing. J. Š., načež Ústavní soud nálezem ze dne 18. prosince 2007 sp. zn. IV. ÚS 1777/07 tato rozhodnutí zrušil; tím se věc vrátila ke Krajskému soudu v Praze do stádia rozhodování o odvolání žalobců.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Dle §72 odst. 1 písm. a) je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V posuzovaném případě byla pravomocná rozhodnutí napadená touto ústavní stížností zrušena, čímž se stěžovatelce otevřela možnost uplatnit svá procesní práva, včetně případných opravných prostředků, v pokračujícím řízení před obecnými soudy. Jde-li o samotnou ústavní stížnost, nemá nyní Ústavní soud o čem by jednal a rozhodoval, neboť její předmět odpadl, když napadená rozhodnutí, jež mají porušovat ústavně zaručená základní práva či svobody stěžovatelky, právně neexistují.
S ohledem na tyto skutečnosti Ústavní soud shledal ústavní stížnost nepřípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu per analogiam) a jako takovou ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu