ECLI:CZ:US:2008:3.US.2025.07.1
sp. zn. III. ÚS 2025/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V. M., zastoupeného JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., advokátem v Praze 5, Radlická 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006 č. j. 3 Cm 98/2004-74 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007 č. j. 3 Cmo 425/2006-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 3. 8. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatele byl porušen čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z předložených kopií napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že nebylo vyhověno žalobě stěžovatele, kterou se na základě zprostředkovatelské smlouvy (a jejího dodatku) domáhal po žalovaném zaplacení částky 854 871,50 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byl spor o rozsah činnosti (účasti) stěžovatele jako zprostředkovatele. Soudy na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že stěžovateli nárok na provizi za zprostředkování ve vztahu ke kupní smlouvě ze dne 3. 11. 2003 nevznikl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl rozpor mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a učiněnými právními závěry na straně druhé (opomenutí prokázaných skutečností, nesprávný výklad zprostředkovatelské smlouvy), přičemž uvedl šest konkrétních námitek, které blíže rozvedl - výklad zprostředkovatelské smlouvy a zásada smluvní volnosti, věrohodnost některých svědků, význam dodatku zprostředkovatelské smlouvy, jiné posouzení výpovědi dvou svědků, odkaz na výpověď jednatele žalované, nenaplnění dvou závazků zprostředkovatelské smlouvy ve vztahu k praxi.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již opakovaně judikoval (viz např. nález III. ÚS 224/98 in: Sb.n.u.ÚS, sv. 15, č. 98), že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a přehodnocovat dokazování provedené soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody.
V dané věci není důvod pro zásah Ústavního soudu, neboť nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví, která by se měla zabývat přehodnocováním a výkladem provedených důkazů. Soudy svá rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodnily. Ústavní soud, na rozdíl od stěžovatele, neshledal rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry na jejich základě učiněnými; rovněž nemá za to, že by prvostupňový soud hodnotil provedené důkazy libovolně (i v případě zprostředkovatelské smlouvy je zřejmé, že soudy nepostupovaly svévolně tak, že by aplikovaly zákonná ustanovení bez ohledu na znění smlouvy samotné, nýbrž uvedly, o jaká ujednání smlouvy opřely svůj závěr o rozsahu požadavků kladených smlouvou/zájemcem na stěžovatele jako zprostředkovatele), příp. že by se s některými důkazy nevypořádal nebo je opomenul. K jednotlivým námitkám stěžovatele postačí odkázat na rozsáhlá odůvodnění rozsudků obecných soudů.
Z výše uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu