ECLI:CZ:US:2008:3.US.2054.07.1
sp. zn. III. ÚS 2054/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. F. P. a 2. H. P., obou zastoupených JUDr. Františkem Novosadem, advokátem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2007 č. j. 57 Co 41/2007-108, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 3. 8. 2007 se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2007 č. j. 57 Co 41/2007-108, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 6. 2006 č. j. 8 C 299/2005-83, jímž byla stěžovatelům uložena povinnost zdržet se užívání vnitřního rozvodu nízkého napětí. Dle stěžovatelů byl porušen čl. 2 odst. 3, 4 a čl. 90 Ústavy, a dále čl. 11 odst. 3 a čl. 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelé namítli, že odvolací soud u otázky vydržení vlastnického práva nezkoumal, od kdy si byli stěžovatelé vědomi, že rozvody a přípojky jsou společným zařízením osady (organizace) a nikoliv jejich vlastnictvím (stěžovatelé uvedli, že si byli vědomi pouhého užívacího práva až od roku 2005).
Dle stěžovatelů dále odvolací soud nesprávně posoudil otázku porušení dobrých mravů (§3 občanského zákoníku). Uvedli argumenty totožné s odvoláním - stěžovatelé nemají jinou možnost napojení na elektrické rozvody; vyplývá jim (užívací) právo ze stavebního a kolaudačního rozhodnutí (svědčí jim jako vlastníkům domku, není podmíněno členstvím v organizaci); od počátku je s domkem spojeno právo odběru elektrické energie; odpojením došlo ke znehodnocení domku. Současně stěžovatelé namítli, že odvolací soud se nezabýval ustanoveními §25 odst. 4 písm. f) a §29 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (stěžovatelé tvrdí, že jsou konečnými zákazníky); smlouvu o připojení stěžovatelé údajně nemohli s organizací uzavřít pro neúměrné finanční a jiné požadavky diskriminačního charakteru ve srovnání se členy organizace.
Ústavní stížnost dále obsahovala i námitky, že stěžovatelé ročně platili zálohu na elektřinu, a to i na rok 2007, a dále že stěžovatelé zaplatili částku 5 000,- Kč na vykoupení pozemků s tím, že tyto i se společným zařízením přejdou do podílového spoluvlastnictví, což se však nestalo a částka jim dosud nebyla vrácena.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně judikoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a přehodnocovat dokazování provedené soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody. V dané věci však Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv neshledal.
Z obou rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že rozhodování o vydržení vlastnictví rozvodů bylo vyloučeno k samostatnému projednání. Současně je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud se otázkou vydržení zabýval jako otázkou předběžnou, a své závěry dostatečně a srozumitelně odůvodnil (str. 4 napadeného rozhodnutí); Ústavní soud zde neshledal libovůli či porušení práva na řádné odůvodnění.
Další námitky stěžovatelů se týkaly užívacích práv, kdy se domáhali zásady dobrých mravů a namítali nesprávnou aplikaci energetického zákona a porušení stavebního zákona. Ústavní soud však po přezkumu napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolací soud se otázkou vlastnictví přípojky i užívacími právy dostatečně zabýval a své závěry zcela srozumitelně odůvodnil (str. 4 napadeného rozhodnutí). Ústavní soud neshledal, že by odvolací soud při aplikaci zákona vybočil z ústavních kautel tím, že by nerespektoval kogentní zákonné ustanovení či interpretoval jednotlivá ustanovení libovolně. Odvolací soud se také dostatečně zabýval otázkou dobrých mravů, a rovněž zde své závěry logicky a transparentně odůvodnil.
Námitky o nevrácení částky 5 000,- Kč a o zaplacení záloh na elektřinu na rok 2007 (navzdory odpojení přívodu) jsou v podstatě předestřené nároky, jejichž uplatnění má místo před obecnými soudy, nikoliv před Ústavním soudem; tyto námitky se míjí podstatou sporu a ústavní stížnosti.
Z výše uvedeného vyplývá, že Ústavní soud v dané věci neshledal porušení základních práv a svobod, proto postupoval dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu