ECLI:CZ:US:2008:3.US.207.08.1
sp. zn. III. ÚS 207/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. S., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou v Praze 1, Štěpánská 630/57, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih ze dne 12. 11. 2007 č. j. ZT 296/2006-130, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 22. 1. 2008, jejíž vady byly k výzvě Ústavního soudu odstraněny podáním ze dne 6. 5. 2008, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih ze dne 12. 11. 2007 č. j. ZT 296/2006-130 (dále jen "OSZ Plzeň-jih"). Uvedeným rozhodnutím byla podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu pro opožděnost zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Okresního ředitelství Policie České republiky Plzeň-jih ze dne 28. 11. 2006 č. j. ORPJ-363/OK-2006 (dále jen "policejní orgán"), kterým bylo podle §160 odst. 1 trestního řádu zahájeno stěžovatelovo trestní stíhání.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dne 10. 1. 2007 mu byla na služebně dožádaného Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha IV předána faxová kopie zmíněného usnesení o zahájení trestního stíhání, jejíž doručení potvrdil svým podpisem. Proti ní podal stížnost a požádal o přezkoumání postupu policejního orgánu. Usnesením státní zástupkyně OSZ Plzeň-jih ze dne 7. 2. 2007 č. j. ZT 296/2006-7 byla jeho stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodná zamítnuta, aniž by se státní zástupkyně vypořádala s námitkami proti postupu policejního orgánu při doručování kopie usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. státní zástupkyně pouze uvedla, že jde o řádný způsob doručení, proti němuž v okamžiku doručení nic nenamítal. Podáním ze dne 14. 2. 2007, doplněným podáním ze dne 18. 2. 2007, požádal Krajské státní zastupitelství v Plzni (dále jen "KSZ v Plzni") o přezkoumání postupu státního zástupce OSZ Plzeň-jih a o výkon dohledu nad přípravným řízením. KSZ v Plzni dospělo, jak plyne z vyrozumění o výkonu dohledu ze dne 22. 2. 2007 č. j. 1 KZT 59/2007-31, k závěru, že je třeba doručit stěžovateli řádný opis usnesení, což se stalo dne 6. 3. 2007. Proti němu podal stěžovatel téhož dne stížnost, která byla zamítnuta touto ústavní stížností napadeným usnesením. Stěžovatel má za to, že fotografický obraz písemnosti nemá charakter opisu rozhodnutí a s jejím doručením nenastávají účinky řádného doručení, a tedy ani počátek lhůty pro podání opravného prostředku, přičemž odkazuje mimo jiné na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 1996 sp. zn. 1 To 65/96 (Soudní rozhledy č. 6/1996, str. 161). Z toho vyvozuje, že lhůta k podání stížnosti běží až od doručení opisu usnesení a v této lhůtě stěžovatel také stížnost podal. Nelze ji tudíž považovat za opožděnou.
Stěžovatel dále poukazuje na údajnou manipulaci se spisem, spočívající v nezařazení jeho písemných podání a listinných důkazů a potvrzenou policistou J. H., který byl po podání obžaloby k Okresnímu soudu Plzeň-jih vyslechnut jako svědek. Stěžovatel konečně zmiňuje, že se podle §61 odst. 3 trestního řádu domáhal na OSZ Plzeň-jih zrušení ústavní stížností napadeného usnesení, avšak jeho žádost byla usnesením ze dne 4. 3. 2008 č. j. ZT 296/2006-148 zamítnuta. Vzhledem k výše uvedenému má stěžovatel za to, že bylo porušeno jeho základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
V posuzované věci se stěžovatel domáhá svého ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu, jež mu měla být odepřena ze strany orgánu veřejné moci (konkrétně OSZ Plzeň-jih), a to v podstatě tím, že nebyla věcně projednána jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Tomuto postupu předcházelo údajné pochybení policejního orgánu, potvrzené KSZ v Plzni v rámci výkonu dohledu nad postupem OSZ Plzeň-jih a policejního orgánu, při doručování zmíněného usnesení o zahájení trestního stíhání. To mělo spočívat v doručení "jen" jeho faxové kopie, nikoliv "opisu".
Ústavní soud vychází z toho, že pochybení policejního orgánu, na něž stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje, se týká oznamování usnesení o zahájení trestního stíhání (§137 trestního řádu), a to prostřednictvím doručení (§160 odst. 2 trestního řádu). Protože nejde o nesprávnosti tohoto usnesení a ani o vadu řízení, které jemu předcházelo (srov. §145 odst. 1 trestního řádu), nemůže být důvodem jeho kasace či změny ze strany stížnostního orgánu. Jak stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, zmíněná vada již navíc byla řádným doručením opisu usnesení policejního orgánu napravena. Vzhledem k tomu, že trestní řízení nadále probíhá, je nyní věcí orgánů činných v trestním řízení, a především pak obecných soudů, aby posoudily, zda postup policejního orgánu byl skutečně stižen touto vadou (resp. kdy nastaly účinky usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu ke stěžovateli) a jaké z toho plynou právní následky. Ústavní soud tak nemá žádný důvod, proč by danou otázku měl v této fázi posuzovat.
V daném případě je třeba se zaměřit na to, zda stěžovatel nebyl - v konečném důsledku - postupem orgánů činných v trestním řízení krácen na svém právu na přístup k "jinému orgánu" ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Z výše uvedených skutečností je zjevné, že stěžovatel, i přes jím tvrzené pochybení při doručování předmětného usnesení, toto napadl stížností, kterou se příslušný orgán zabýval, přičemž se, jak patrno z vyrozumění KSZ v Plzni ze dne 22. 2. 2007, vypořádal se všemi námitkami, a to jak procesního charakteru, tak s těmi, které se týkaly nedůvodnosti trestního stíhání, načež ji jako nedůvodnou zamítl. Prostřednictvím ústavní stížnosti se stěžovatel s poukazem na údajnou vadu v doručování v podstatě domáhá, aby OSZ Plzeň-jih přezkoumalo usnesení policejního orgánu, přestože se tak již jednou stalo (a kdy navíc zákonnost trestního stíhání stěžovatele byla posouzena na základě jeho podnětu ze strany KSZ v Plzni v rámci výkonu dohledu a v dané trestní věci již byla podána obžaloba k příslušnému soudu). Z ústavní stížnosti nevyplývá, a ani Ústavní soud nezjistil žádný racionální důvod, proč by z hlediska ochrany práv stěžovatele mělo být znovu otevřeno stížnostní řízení.
Jinak řečeno, i kdyby Ústavní soud shledal tvrzení stěžovatele ohledně vady v doručování a s ní související nesprávnosti v rozhodování OSZ Plzeň-jih za důvodné, je evidentní, že ústavně zaručené - a materiálně chápané - základní právo stěžovatele ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny porušeno nebylo. Ostatní námitky stěžovatele, týkající se např. údajné manipulace se spisem, jsou pak s ohledem na návrhové žádání irelevantní. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu