ECLI:CZ:US:2008:3.US.2247.08.1
sp. zn. III. ÚS 2247/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2008 č. j. 17 Co 318/07-155 a Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 6. 2007 č. j. 4 C 1985/2004-135, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 90 Ústavy České republiky a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že Okresní soud ve Znojmě rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit jemu, jako oprávněnému žalobci, částku 24.000,- Kč, uplatněný nárok na poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 32.000,- Kč za dobu od 6. 9. 2004 do zaplacení zamítl. Dále soud pro zpětvzetí návrhu zastavil řízení o částce 8.000,- Kč a rozhodl o úhradě nákladů státu a účastníků. V řízení o odvolání, které podal, Krajský soud v Brně vyslovil, že se rozsudek soudu I. stupně ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na zaplacení poplatku z prodlení a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky i státu potvrzuje, žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyslovil přesvědčení o pochybení soudů tím, že nerozhodly o celém žalobním návrhu - tedy i o jeho nároku na poplatek z prodlení (úrok z prodlení) za dobu od 6. 10. 2004 - i když nalézací soud prvního stupně v tomto směru nepřipustil změnu žaloby.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 4 C 1985/2004 a stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že soud I. stupně vyhověl žalobě a odpůrci uložil povinnost zaplatit navrhovateli, nyní stěžovateli, částku 24.000,- Kč, když po zpětvzetí žaloby ohledně 8.000,- Kč řízení zastavil. Návrh, aby byl žalovaný zavázán zaplatit také poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile z částky 32.000,- Kč za dobu od 6. 9. 2004 do zaplacení soud zamítl, současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu. Stěžovatel, který proti tomuto rozsudku podal odvolání, žádal jednak zamítnutí návrhu - aby žalovaný zaplatil žalobci (tj. stěžovateli) poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 32.000,- Kč za období od 6. 9. 2004 do zaplacení a dále aby odvolací soud rozhodl tak, že "Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 24.000,- Kč od 1. 1. 2007 do zaplacení.", přičemž "Výše úroků z prodlení je určena v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení žalovaných trvá, výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na adresu žalobce." Odvolací soud dne 28. 7. 2008 výrok, jímž byl zamítnut návrh na zaplacení poplatku z prodlení, jakož i výroky o nákladech řízení potvrdil, žádnému z účastníků právo na náhradu odvolacích nákladů nepřiznal.
Z výše uvedeného je nepochybné, že stěžovatel (který v ústavní stížnosti sám tvrdí, že dle jeho názoru soudy nerozhodly o všech jeho uplatněných nárocích - tj. i o nároku na úrok z prodlení) podal ústavní stížnost, jež je nepřípustná. Odvolací soud, který potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ve výroku zamítajícím návrh na zaplacení poplatku z prodlení, rozhodl tak v souladu s návrhem odvolatele, tj. stěžovatele a poněvadž o nároku na zaplacení úroku z prodlení soud I. stupně nerozhodl, odvolací soud tak nejenže sám o tomto rozhodnout nemohl, nemohl se ani v rámci odvolacího řízení neexistujícím výrokem zabývat (§201 občanského soudního řádu). Žalobce sám, pokud byl přesvědčen, že o celém jeho návrhu rozhodnuto nebylo, nepostupoval v souladu s §166 odst. 1 občanského soudního řádu, dle něhož nerozhodl-li soud v rozsudku mj. o některé části předmětu řízení, může účastník do 15 dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Nelze také přehlédnout, že ústavní stížnost žalobce, směřující proti rozsudkům soudu I. i II. stupně, brojí i proti výrokům ve prospěch žalobce, tj. výrokům, kterými se jeho žalobě vyhovuje, což jej činí v tomto rozsahu k podání ústavní stížnosti osobou neoprávněnou, pokud jde o rozhodnutí týkající se nákladů řízení, proti nim v odvolacím řízení i v ústavní stížnosti stěžovatel výhrady neuplatnil.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) a písm. c), §74 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2008
Pavel Holländer
soudce zpravodaj