ECLI:CZ:US:2008:3.US.233.07.1
sp. zn. III. ÚS 233/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky RCS Brno, s. r. o., se sídlem v Brně, Mošnova 18, zastoupené JUDr. Karlem Mikuláškem, advokátem v Brně, Biskupská 4, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2006 č. j. 4 Cmo 272/2006-86 a 4 Cmo 273/2006-90, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 23. 1. 2007 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených usnesení. Uvedla, že jimi došlo k porušení principu právní jistoty a právního státu dle čl. 1 Ústavy ČR a k porušení práva na rovnost účastníků dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 11. 2002 č. j. 11 Cm 86/2001-46 zamítl žalobu směřující proti stěžovatelce (žalované). Rozsudek byl žalobci doručen fikcí (dne 17. 3. 2003 měl tedy nabýt právní moci).
V březnu 2005 podal žalobce proti rozsudku odvolání s tím, že mu rozsudek ani předvolání k soudnímu jednání nebyly řádně doručeny. Odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2005 č. j. 11 Cm 86/2001-70 odmítnuto pro opožděnost.
Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, kde tvrdil, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání, na kterém byl vydán rozsudek, a byla mu tak odňata možnost jednat před soudem a vyjadřovat se k důkazům. O odvolání rozhodoval Vrchní soud v Olomouci. Ten vydal dne 17. 10. 2006 usnesení pod č. j. 4 Cmo 272/2006-86, kterým prvostupňový rozsudek zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Současně vydal dne 17. 10. 2006 pod č. j. 4 Cmo 273/2006-90 usnesení, kterým změnil usnesení Krajského soudu v Brně o odmítnutí odvolání tak, že odvolání se neodmítá. V obou usneseních dospěl k závěru, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro doručení fikcí.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí průběh předchozího řízení před obecnými soudy a argumentaci na podporu závěru o řádném doručení fikcí.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z platné právní úpravy (i konstantní judikatury Ústavního soudu) tedy vyplývá, že ústavní soudnictví je postaveno na přezkumu věcí pravomocně skončených, kdy proti rozhodnutí orgánu veřejné moci stěžovatel již nedisponuje žádným procesním prostředkem k ochraně svého práva.
Při interpretaci uvedeného ustanovení je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ochrany práv ve vztahu subsidiarity. Ústavní soud již několikrát judikoval, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci. Ústavní soud představuje v této souvislosti institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavní stížnosti, proto patří zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
V dané věci stěžovatelka napadá dvě usnesení odvolacího soudu, kterými došlo k navrácení věci do fáze řízení před soudem prvního stupně. Je tedy zřejmé, že stěžovatelka dosud řádně nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Proto je třeba, aby se stěžovatelka nejdříve domáhala nápravy (a to případně i údajného porušení jejích ústavních práv) cestou obecných soudů, neboť v této fázi řízení je ústavní stížnost ohledně jí uvedených námitek nepřípustná. Jen pro úplnost je třeba dodat, že napadená usnesení odvolacího soudu nevykazují žádný očividný protiústavní exces.
Z uvedených důvodů postupoval soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků tak, že ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) ZÚS odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu