ECLI:CZ:US:2008:3.US.2404.07.1
sp. zn. III. ÚS 2404/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. N., zastoupené Mgr. Alenou Straubovou, advokátkou v Brně, Smetanova 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. 19 Co 208/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 14. 9. 2007 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí obecného soudu; dle stěžovatelky došlo k porušení jejích práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práva a svobod.
Z předložené kopie napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2007 sp. zn. 63 C 227/2006 nebylo stěžovatelce v řízení o žalobě o zaplacení částky 39 476,- Kč přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. O stěžovatelčině odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. 19 Co 208/2007, kterým prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Oba soudy dospěly k závěru, že majetková situace stěžovatelky osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení právního zástupce z řad advokátů, neodůvodňuje.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že obecné soudy v jejím případě postupovaly formalisticky, když nevyhověly její žádosti s poukazem na to, že je vlastnicí nemovitosti. Stěžovatelka uvedla, že nemovitost je neobyvatelná a zatížena exekucí (není tedy prodejná). Dále stěžovatelka uvedla, že pobírá důchod 9 149,- Kč, avšak částka 1 946,- Kč podléhá exekuci; z důchodu živí i syna. Stěžovatelka soudu vytkla argumentaci, že nedoložila, že by na ni byla výživou odkázána jiná osoba, aniž by ji však vyzval, aby tuto skutečnost doložila. Stěžovatelka uvedla, že syn nepobírá žádnou podporu.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně, která uvedla, že při rozhodování soud nevycházel pouze z údaje o vlastnictví nemovitosti, nýbrž přihlížel k celkovým majetkovým poměrům stěžovatelky. Poukázala na dostatečnou výši stěžovatelčina důchodu (9 149,- Kč) s tím, že částečné postižení exekucí nebylo v řízení prokázáno (a nebylo by ani rozhodné) a stěžovatelka neprokázala ani vyživovací povinnost k jiné osobě (živení dospělého syna je přitom nerozhodné). Poukázala také na společnost ASTER spol. s r. o., jejíž je stěžovatelka jedinou jednatelkou a společnicí. Předsedkyně senátu dodala, že je třeba přihlédnout také k nikoliv horentní výši soudního poplatku a skutečnosti, že v případě úspěchu ve sporu budou stěžovatelce náklady uhrazeny protistranou.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost nedůvodnou.
Dle §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dle §30 odst. 1 občanského soudního řádu předseda senátu ustanoví účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
V projednávané věci dospěly obecné soudy k závěru, že u stěžovatelky nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, osvobození jí nepřiznaly a její žádost o ustanovení právního zástupce z řad advokátů zamítly.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000, in: Sb.n.u.ÚS, sv. 19, č. 28, str. 275). Pouze tehdy, jestliže by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy měla za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, byl by Ústavní soud povolán zasáhnout k ochraně práv stěžovatele (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, in: Sb.n.u.ÚS, sv. 15, č. 98, str. 17).
Ústavní soud v tomto smyslu napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, nenalezl. Stěžovatelka žádala o osvobození od soudního poplatku, a byla tak povinna tvrdit a prokázat (doložit) věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti její žádosti. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy se řádně zabývaly celkovými majetkovými poměry stěžovatelky - důchodový příjem, vlastnictví nájemního domu, obchodní společnost, žádná zákonná vyživovací povinnost. S ohledem na předmět žalobního řízení (ve kterém stěžovatelka žádala o osvobození od soudních poplatku), a v závislosti na něm i výši soudního poplatku, považuje Ústavní soud závěr obecných soudů o nesplnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku za ústavně konformní a přiléhavě, dostatečně a srozumitelně odůvodněný. Stěžovatelka svými námitkami pouze polemizuje se závěry soudů, avšak tyto námitky nejsou způsobilé argumentaci odvolacího soudu zpochybnit do té míry, aby bylo možno usuzovat na extrémní vybočení z mezí zákonných ustanovení, jež by zakládalo dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu