ECLI:CZ:US:2008:3.US.2618.08.1
sp. zn. III. ÚS 2618/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky Dr. J. K., zastoupené JUDr. Romanem Hejdukem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 27, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 7. 2008 č. j. 28 Cdo 2434/2008-274 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2007 č. j. 24 Co 496/2007-258, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že je považuje za protiústavní a vydaná v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Vyslovila přesvědčení, že soudy v řízení o uplatněném restitučním nároku porušily její právo na spravedlivý proces, postupovaly v rozporu s občanským soudním řádem, ohrozily její majetkové nároky a právo na ochranu vlastnictví. Poukázala na rozhodnutí Pozemkového úřadu v Semilech, který zamítl její restituční nárok dle zákona o půdě, a vzhledem k okruhu účastníků před správním orgánem označila i tyto v žalobě u soudu. U soudu pak bylo konstatováno, že státní podnik Zelenina, dříve vlastník požadovaných nemovitostí a také účastník předcházejícího řízení, zanikl bez právního nástupce a předmětné nemovitosti byly likvidátorem již v průběhu řízení před Pozemkovým úřadem prodány. Okresní soud zastavil řízení proti žalovanému s. p. Zelenina, rozhodl o nákladech řízení a odvolací soud jeho usnesení potvrdil. Poněvadž s postupem soudů nesouhlasila, podala proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, které bylo Nejvyšším soudem zamítnuto. Proto se domáhá zrušení označených rozhodnutí Ústavním soudem.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s odkazem na nepochybné zjištění, že v žalobě označená právnická osoba zanikla bez právního nástupce (ke dni 7. 12. 2004), na zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, jakož i na §107a občanského soudního řádu, opodstatněně dovolání žalobkyně (nyní stěžovatelky) zamítl s tím, že odvolací soud rozhodl správně, když věcně správné usnesení soudu I. stupně o zastavení řízení podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu potvrdil. Na obsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu možno v dalším odkázat. Lze dodat, že ústavní stížnost proti usnesení dovolacího soudu postrádá konkrétní výtky či ústavně právní argumentaci - v tomto směru obsahuje pouze povšechný odkaz na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu