ECLI:CZ:US:2008:3.US.2751.07.1
sp. zn. III. ÚS 2751/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Tomášem Schönfeldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Žitná 25, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, č.j. 25 Cdo 3110/2006-168, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, č.j. 31 Co 416/2005-147, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 10. 2007 elektronicky a opatřenou zaručeným elektronickým podpisem doplněným o kvalifikovaný certifikát vydaný akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označené rozsudky obecných soudů.
Z fotokopie dokladu o doručení založeného ve spisu Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. 5 C 141/2001, se podává, že stížností napadený rozsudek Nejvyššího soudu byl zástupci stěžovatele doručen dne 22. 8. 2007.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým rozhodnutím zde bylo uvedené rozhodnutí dovolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti započala běžet dne 23. 8. 2007 a její běh skončil uplynutím dne 22. 10. 2007.
Ve smyslu §42 odst. 1 o. s. ř., které se přiměřeně použije podle §63 zákona o Ústavním soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05, N 89/41 SbNU 141), může být podání ústavní stížnosti učiněno rovněž v elektronické podobě.
Ve vztahu k této formě podání se neuplatní ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř., podle níž je procesní lhůta zachována, je-li jejího posledního dne podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit, pročež učiní-li stěžovatel podání elektronicky, je pro posouzení včasnosti takového podání rozhodné, kdy Ústavnímu soudu došlo (shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 212/06). Obdobné závěry o telefaxovém podání vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 26 Cdo 2378/99, uveřejněném pod č. 17/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, resp. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 14 Cmo 291/2003, uveřejněném pod č. 33/2004 v časopise Soudní judikatura.
Jelikož v posuzovaném případě byla ústavní stížnost doručena na poštovní server Ústavního soudu dne 23. 10. 2007 v 00:27:03, je podáním učiněným po zákonem stanovené lhůtě.
Již jen na vysvětlenou stěžovateli se pak poznamenává, že podle údaje v záhlaví příslušné e-mailové zprávy došlo k jejímu odeslání dne 23. 10. 2007 v 00:17:25, tj. rovněž po uplynutí uvedené lhůty.
Připomíná se, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.
Proto nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2008
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj