ECLI:CZ:US:2008:3.US.2819.08.1
sp. zn. III. ÚS 2819/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Alenou Beranovou, advokátkou v Kutné Hoře, Andělská 300, proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. 7. 2008 č. j. 1 T 73/2008-277 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008 č. j. 12 To 309/2008-314, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 12. 11. 2008 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. 7. 2008 č. j. 1 T 73/2008-277, jímž bylo podle §31 odst. 1 za použití §30 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. I. Zelinka a přísedící L. E. a Dr. F. M. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele vedené pod sp. zn. 1 T 73/2008, jakož i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008 č. j. 12 To 309/2008-314, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stěžovatelova stížnost proti prvně označenému rozhodnutí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují jeho základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůvodňuje to tím, že orgány činné v trestním řízení, konkrétně státní zástupkyně, předseda senátu i přísedící soudu prvního stupně nepostupovali v souladu se zásadou obsaženou v ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu, zejména protože neprovedli jím navrhované důkazy, jež v ústavní stížnosti blíže specifikuje.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Obecné soudy v napadených rozhodnutích stěžovateli řádně vysvětlily, proč jeho návrhu nelze vyhovět. Jejich závěr, jenž lze stručně shrnout tak, že důvodem k vyloučení předsedy senátu a přísedících nemohou být okolnosti, které spočívají pouze v jejich údajně nesprávném procesním postupu v daném soudním řízení, pokládá Ústavní soud za ústavně zcela konformní, a proto v podrobnostech plně odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí.
Z ohledem na to Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu