ECLI:CZ:US:2008:3.US.2906.07.1
sp. zn. III. ÚS 2906/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti R. S., zastoupené Mgr. Helenou Machálkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Na Stráni 598, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2007, č. j. 4 Ads 116/2006-96, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2006, č. j. 21 Cad 16/2004-62, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 11. 2007, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Stěžovatelka nebyla při podání ústavní stížnosti zastoupena advokátem; k odstranění nedostatku povinného zastoupení ( §30, §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dále jen "zákona o Ústavním soudu"), jakož i nedostatku formálních a obsahových náležitostí návrhu, byla vedena písemnou výzvou, doručenou dne 19. 12. 2007, v níž byla též upozorněna, že nestane-li se tak ve lhůtě 30 dnů, bude návrh odmítnut.
Až podáním ze dne 20. 2. 2008 doplnila stěžovatelka svoji ústavní stížnost a předložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování před Ústavním soudem.
V doplnění stížnosti uvádí, že rozhodnutími obecných soudů byla porušena její práva zakotvená v čl. 30, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, a v podrobnostech poukázala především na to, že správní orgán (zde Česká správa sociálního zabezpečení) jí odňal vdovský důchod aniž řádně "prozkoumal podmínky" v nichž se nacházela a "dostal ji tak do nouze, když byla nucena vrátit přeplatek vzniklý neoprávněným vyplacením vdovského důchodu". Krajský soud (stejně jako správní orgán) podle jejího názoru "nevěnoval patřičnou pozornost dané věci" a nevzal v potaz, že rozhodnutí "nemá oporu ve spisu" a "byl porušen zákon v řízení před správním orgánem takovým způsobem, že mohla být ovlivněna zákonnost". Stěžovatelka má též za to, že jí měl být od počátku řízení ustanoven zástupce "jak o tohoto žádala".
Z ústavní stížnosti a obsahu připojených listin se podává následující.
Rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 7. 2006, č. j. 21 Cad 16/2004-62, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 11. 2003, č. 565 414 0261, co do výroku o odnětí vdovského důchodu (výrok I), zatímco v části výroku o uložení povinnosti vrátit přeplatek ve výši 10 518 Kč bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Včas podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 8. 2007, č. j. 4 Ads 116/2006-96, odmítl jako nepřípustnou s odůvodněním, že se opírá jen o důvody, které stěžovatelka v řízení před krajským soudem neuplatnila, ač tak nepochybně učinit mohla (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn toliko v případě, že opravný prostředek, který je mu k dispozici, stěžovatel vůbec nevyužil, nýbrž logicky i tehdy, když tak sice učinil, nikoli však "řádně" (ve smyslu splnění stanovených procesních podmínek pro jeho podání), a tím způsobil, že nemohl být projednán věcně.
Právě taková situace nastala v dané věci, jestliže kasační stížnost stěžovatelky byla Nejvyšším správním soudem podle §104 odst. 4 s. ř. s. odmítnuta proto, že stěžovatelka v ní uplatnila jiné důvody, než které uplatnila v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Věcná neprojednatelnost kasační stížnosti má svoji logiku (vycházející z celkové konstrukce tohoto opravného prostředku), a je namístě i zdůraznit, že stěžovatelka proti rozhodnutí kasačního soudu nebrojí, resp. nezpochybňuje jeho správnost (a to i přes poučení, kterých se jí dostalo o obsahových náležitostech ústavní stížnosti a přes opakovaně prodlouženou lhůtu k odstranění vytknutých vad). Materiálně vzato, stěžovatelka toto rozhodnutí vůbec nenapadla, soustřeďujíc pozornost k výroku správního orgánu o povinnosti vrátit přeplatek na vdovském důchodu, ačkoli jej krajský soud k její žalobě již zrušil.
Tím je závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu výše vyloženého ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ještě posílen, stejně jako důvod pro aplikaci rovněž shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Soudci zpravodaji tedy nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2008
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj