ECLI:CZ:US:2008:3.US.2912.08.1
sp. zn. III. ÚS 2912/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. N., zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Vápencová 569/13, 147 00 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. července 2008 sp. zn. 11 Tdo 652/2008, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. října 2007 sp. zn. 13 To 377/2007 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. července 2007 sp. zn. 3 T 36/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v trestní věci, v níž byl uznán vinným ze spáchání trestných činů podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a legalizace výnosů z trestné činnosti ve smyslu §252a odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl v přesně popsaném rozsahu zproštěn obžaloby.
Ve svých stížnostních bodech stěžovatel s poukazem na blíže rozvedené důvody, jež zcela shodně předestřel již v dovolání adresovaném Nejvyššímu soudu, vyjádřil přesvědčení, že v daném trestním řízení došlo k nesprávnému právnímu posouzení předmětného skutkového děje. V důsledku toho tvrdil, že obecné soudy zasáhly do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 a čl. 40 odst. 2, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se domáhal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí obecných soudů a posléze je nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu odůvodnění v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo ve vztahu ke stěžovateli rozhodnuto o dovolání posuzovaném z pohledu dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak, že jej tamní soud pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§265i odst. 1 písm. e) tr. řádu], je zřejmé, že se s námitkami uvedenými v ústavní stížnosti logickým, přesvědčivým a vnitřně koherentním způsobem vypořádal již Nejvyšší soud. Za těchto okolností stačí na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, nevykazující prvky svévole, odkázat.
Ústavní stížnost takto vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti, a proto byla mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Z toho důvodu se návrh na odklad vykonatelnosti v záhlaví označených rozhodnutí stal bezpředmětným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu