ECLI:CZ:US:2008:3.US.2917.08.1
sp. zn. III. ÚS 2917/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. prosince 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) J. V. a B) V. V., oba právně zastoupeni Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou AK se sídlem Výstavní 16a, 603 00 Brno, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 2008 č. j. 6 Ads 154/2007-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. listopadu 2008, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 2008 č. j. 6 Ads 154/2007-54.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Městského úřadu Moravské Budějovice, odboru sociálního ze dne 7. února 2007 č. j. 3845/2007 byla zamítnuta žádost J. V. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") o přiznání dávky sociální péče podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, a §7 odst. 2 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Rozhodnutím Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 23. března 2007 č. j. KUJI 1987/2007, sp. zn. OSVZ 459/2007 OSVZ bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí Městského úřadu Moravské Budějovice, odboru sociálního. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2007 č. j. 41 Cad 61/2007 - 26 bylo rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina zrušeno. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 2008 č. j. 6 Ads 154/2007-54 byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2007 č. j. 41 Cad 61/2007 - 26 na základě kasační stížnosti, podané Krajským úřadem kraje Vysočina, zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Jak bylo výše uvedeno, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 2008 č. j. 6 Ads 154/2007-54 byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2007 č. j. 41 Cad 61/2007- 26 zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Před krajským soudem tedy v současné době probíhá další řízení, v jehož rámci se mohou stěžovatelé domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů rozhodujících ve správním soudnictví) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí krajského soudu (případně dále Nejvyššího správního soudu). V případě, že stěžovatelé nebudou s rozhodnutím soudu rozhodujícího ve správním soudnictví v jejich právní věci spokojeni, nic jim nebude bránit v tom, aby po vyčerpání všech řádných opravných prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, podali při dodržení zákonem stanovených podmínek novou ústavní stížnost.
Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dodává, že námitce stěžovatelů, že správní orgán, který rozhodoval ve správním řízení, není oprávněn podat kasační stížnost, nelze přisvědčit. Podle ust. §105 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") jsou účastníky řízení o kasační stížnosti stěžovatel, který podal kasační stížnost (v daném případě Krajský úřad kraje Vysočina) a všichni, kdo byli účastníky původního řízení. Podle ust. §33 s. ř. s. v původním řízení byli účastníky žalobce (ten, který se obrátil na soud se svou žalobou), a žalovaný (správní orgán, který vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla), nebo ti, o nichž to stanoví zákon. Všichni ti, kteří byli účastníky původního řízení, se ze zákona stávají účastníky řízení o kasační stížnosti (viz Vopálka V., Mikule V., Šimůnková V., Šolín M.: Soudní řád správní. Komentář. C. H. Beck 2004, s. 276 an.). Podle ust. §36 odst 1 s. ř. s. mají účastníci v řízení rovné postavení.
Po shrnutí výše uvedeného Ústavní soud posoudil podanou ústavní stížnost (při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti) v této fázi jako nepřípustnou.
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný, přičemž za dané procesní situace neshledal splnění podmínek pro postup dle ust. §75 odst. 2 cit. zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2008
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj