ECLI:CZ:US:2008:3.US.292.08.1
sp. zn. III. ÚS 292/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti K. F., zastoupené Mgr. Janem Petrákem, advokátem Advokátní kanceláře Mikš & Suk, se sídlem Na Slupi 15, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2007 č. j. 14 Co 352/2007-59 a usnesení soudní exekutorky JUDr. Kataríny Maisnerové, Exekutorský úřad Praha 8 ze dne 6. června 2007 č. j. EX 177/03-257, za účasti Městského soudu v Praze a JUDr. Kataríny Maisnerové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 8, se sídlem Vodičkova 30/5, Praha 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 1. 2. 2008 stěžovatelka uvádí, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2007 č. j. 14 Co 352/2007-59, kterým bylo odvolání stěžovatelky (v dřívějším řízení v postavení povinné) proti usnesení soudní exekutorky JUDr. Kataríny Maisnerové, Exekutorského úřadu Praha 8 ze dne 6. 6. 2007 č. j. EX 177/03-257 odmítnuto do zde uvedených výroků (výrok I.) a ve zbývajících výrocích bylo odvoláním napadené usnesení potvrzeno (výrok II.), byl porušen článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), které každému zaručuje právo vlastnit majetek.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení, v němž na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2002 č. j. 28 C 268/99-128 byla k uspokojení pohledávky oprávněné - společnosti HEWLETT-PACKARD s. r. o. ve výši 1 100 285,- Kč, příslušných úroků a nákladů řízení ve výši 212 602,- Kč nařízena exekuce, přičemž provedením exekuce byla pověřena výše označená soudní exekutorka. Exekucí byl postižen spoluvlastnický podíl stěžovatelky na nemovitostech v rozsahu 9/24 z celku, a to na budově čp. 132, včetně pozemků v části obce Kamýk, katastrální území Kamýk, zapsaných na LV č. 223 u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha. Z důvodu probíhajícího řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, resp. k jejich spoluvlastnickým podílům (stěžovatelky a ostatních spoluvlastníků) nedošlo v období od 9. 2. 2005 do doby podání ústavní stížnosti k dražebnímu jednání. Usnesením soudní exekutorky ze dne 6. 6. 2007 byla vydána dražební vyhláška. Toto usnesení o dražební vyhlášce napadla stěžovatelka odvoláním, v němž namítala, že provedením dražby v souladu s podmínkami dražební vyhlášky by podle jejího názoru došlo k "zásahu do vlastnických práv stěžovatelky v takovém rozsahu, který není s ohledem na probíhající exekuci jejího majetku oprávněný a nezbytně nutný".
Za neodůvodněný a "nadlimitní" zásah do svého vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech považuje stěžovatelka v současnosti platnou cenu draženého spoluvlastnického podílu, stanovenou v souladu s ustanovením §336 odst. 1 o. s. ř. na základě závěrů znaleckého posudku. Protože však znalecký posudek byl vypracován k datu 3. 2. 2005, považuje stěžovatelka jeho závěry již za neobjektivní s ohledem na dobu dvou let, která v mezidobí uplynula. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že stanovená cena již není aktuální, protože došlo z důvodu plynutí času k "podstatné změně obvyklé ceny nemovitostí", které se nacházejí v předmětné lokalitě. Z tohoto důvodu měl být vypracován nový znalecký posudek. Tento svůj názor opírá stěžovatelka o ustanovení §336 odst. 3 o. s. ř., z něhož dovozuje, "že úmyslem zákonodárce bylo stanovení dražební ceny nemovitosti, která by odpovídala tržním cenám nemovitostí obvyklým v daném místě a čase".
Pokud se s touto námitkou neztotožnila soudní exekutorka ani odvolací soud, jde podle názoru stěžovatelky o zásah do jejích vlastnických práv "v míře větší než potřebné pro uplatnění odůvodněných nároků oprávněného".
Stěžovatelka ve své hypotetické úvaze dospívá nakonec k závěru, že vyšší odhadní cenou draženého spoluvlastnického podílu předmětných nemovitostí by mohlo být lépe (výhodněji) dosaženo smyslu a účelu dražby, neboť by vyšší cena dražené nemovitosti mohla uspokojit pohledávku oprávněné "ne-li v plné, pak jistě ve vyšší výši".
Spolu s návrhem na zrušení v záhlaví usnesení označených rozhodnutí stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud podle ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
II.
Z připojeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2007 č. j. 14 Co 352/2007-59 se zjišťuje, že v právní věci oprávněné společnosti HEWLETT-PACKARD s. r. o. proti stěžovatelce (dříve povinné) o nařízení exekuce prodejem nemovitostí pro částku 1 100 285,79 Kč s příslušenstvím bylo o odvolání stěžovatelky proti usnesení soudní exekutorky JUDr. Kataríny Maisnerové, Exekutorský úřad Praha 8 ze dne 6. 6. 2007 č. j. EX 177/03-257 rozhodnuto tak, že odvolání stěžovatelky proti výrokům ad I., II., VI. a VIII. - XII. bylo odmítnuto (výrok I.) jako nepřípustné a ve zbývajících výrocích ad III., IV., V., a VII. bylo toto usnesení soudní exekutorky potvrzeno (výrok II.), neboť odvolání do těchto výroků nebylo důvodné.
Odvoláním napadeným usnesením soudní exekutorky bylo určeno datum dražebního jednání na den 12. 7. 2007 v sídle exekutorského úřadu Praha 8 (výrok I.), byly v něm specifikovány dražené nemovitosti (II.), určena výsledná cena draženého spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech v částce 3 000 000,- Kč (III.), stanovena výše nejnižšího podání částkou 2 000 000,-Kč (IV.), určena dražební jistota částkou 1 500 000,- Kč, přičemž byl stanoven způsob jejího zaplacení s minimálním příhozem (V.), bylo v něm rozhodnuto, že na předmětných nemovitostech neváznou práva ani závady s nimi spojené (VI.), rovněž na nich neváznou závady, které prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou (VII.) a konečně jím byly stanoveny podmínky převzetí nemovitosti vydražitelem (VIII.) a podmínky ohledně způsobu provedení dražby (IX. - XII.).
Odvolací soud uvedl, že některé odvoláním napadené výroky usnesení soudní exekutorky (I., II., VI., VIII. až XII.) jsou výroky, které má na mysli ustanovení §336c odst. 5 o. s. ř. za použití §69 exekučního řádu, takže proti nim není odvolání přípustné, neboť se jimi jen upravovalo vedení řízení; proto se věcnou správností odvolacích důvodů soud nemohl zabývat.
K odvolání stěžovatelky do dalších výroků odvolací soud uvedl, že výsledná cena draženého spoluvlastnického podílu byla určena podle pravomocného usnesení soudní exekutorky ze dne 9. 2. 2005 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2005 částkou 3 000 000,- Kč. Soudní exekutorka vycházela při stanovení výsledné ceny z tohoto usnesení a námitky stěžovatelky, že tato cena již není aktuální a neodpovídá ceně obvyklé, považoval v této fázi řízení za bezpředmětné, neboť podle názoru odvolacího soudu tyto námitky měly být uplatněny proti usnesení o ocenění nemovitostí podle §336a o. s. ř. za použití ustanovení §69 exekučního řádu. Odkaz stěžovatelky na ustanovení §336 odst. 3 o. s. ř. za použití §69 exekučního řádu shledal odvolací soud jako nepřípadný, neboť v daném případě byly předmětné nemovitosti oceněny po pravomocném nařízení exekuce.
V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že stanovená výsledná cena není cenou, za níž budou nemovitosti prodány, ale slouží toliko jako podklad pro stanovení nejnižšího podání podle ustanovení §336e odst. 1 o. s. ř. za použití §69 exekučního řádu. Odvolací soud dodal, že výše nejnižšího podání byla správně stanovena ve výši 2/3 výsledné ceny spoluvlastnického podílu na nemovitostech podle §336e odst. 2 o. s. ř. za použití §69 exekučního řádu.
Z usnesení soudní exekutorky ze dne 15. 1. 2008 sp. zn. EX 177/03 se podává, že na základě dražební vyhlášky ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. EX 177/03 bylo na den 6. 3. 2008 nařízeno ohledně prodeje předmětných nemovitostí v rozsahu 9/24 z celku dražební jednání.
III.
Ústavní soud posoudil námitky stěžovatelky z hlediska tvrzeného porušení článku 11 odst. 1 Listiny a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud již v celé řadě předchozích rozhodnutí vyslovil, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti není ve vztahu k obecným soudům další odvolací instancí; je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
V projednávané ústavní stížnosti stěžovatelka vytýká obecným soudům to, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím porušily její právo zakotvené v článku 11 odst. 1 věta první Listiny, které každému zaručuje právo vlastnit majetek. K tvrzenému porušení mělo dojít tím, že podle subjektivního názoru stěžovatelky muselo vlivem doby, která uplynula od stanovení ceny spoluvlastnického podílu předmětných nemovitostí soudem do doby realizace dražby, stanovené dražební vyhláškou, dojít ke změně obecné ceny předmětných nemovitostí, a tedy i k výsledné ceně draženého spoluvlastnického podílu těchto nemovitostí. V projednávané věci to tedy znamená, že stěžovatelka nijak nepolemizuje se závěrem odvolacího soudu, který se s poukazem na nepřípustnost odvolání stěžovatelky proti výrokům I., II., VI., VIII. až XII. těmito námitkami odmítl zabývat.
Ve věci nařízeného výroku rozhodnutí je třeba mít především na paměti, že smyslem výkonu rozhodnutí je uspokojení oprávněného z výtěžku dražby (shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2001 sp. zn. I. ÚS 450/99 uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 23, ročník 2001 str. 97 a násl.). Soud v dosud probíhajícím řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí postupoval standardním způsobem, tj. ve smyslu ustanovení §336 odst. 1 o. s. ř. ustanovil soudního znalce k ocenění předmětných nemovitostí a jejího příslušenství, jakož i jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených. Následně byla podle pravomocného usnesení soudní exekutorky ze dne 9. 2. 2005 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2005 určena výsledná cena draženého spoluvlastnického podílu stěžovatelky. Tato usnesení o ceně stěžovatelka odvoláním nenapadla, proto nabyla právní moci.
Městský soud v Praze při svém rozhodování respektoval dosavadní právní teorii, která zastává stanovisko, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází (shodně je tomu i v exekučním řízení), z nichž každá řeší pro tu kterou fázi vymezený okruh otázek. Jde tedy o 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitostí a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Jednotlivé fáze procesu jsou ukončeny usnesením, jehož účinky vylučují v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo do té doby pravomocně rozhodnuto (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007 sp. zn. 20 Cdo 2006/2006).
Jestliže v projednávané věci bylo vydáno a řádně doručeno usnesení o ceně, které nabylo právní moci, je tímto usnesením vázán a vychází z něj i soud a ustanovený soudní exekutor. Soud by se mohl odchýlit od znalcem zjištěné obvyklé ceny předmětných nemovitostí pouze tehdy, pokud by k takovému kroku měl závažné objektivní důvody, které by vycházely z provedených důkazů. Usnesení o ceně je po jeho právní moci možné změnit, došlo-li k podstatné změně poměrů, z nichž vycházel znalecký posudek při určování odhadní ceny.
Důvodem takového postupu soudu v případě prokázání existence této zásadní (podstatné) změny poměrů by měla být především ochrana zájmů (důvodného očekávání) oprávněného při přípravě a vlastním provádění dražby předmětných nemovitostí tak, aby došlo k naplnění smyslu a účelu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Příkladem takových podstatných změn je značné narušení konstrukčně stavebních prvků dražené nemovitosti (např. z důvodu živelné události), které má samozřejmě podstatný dopad na možnost uspokojení oprávněného z výtěžku dražby předmětných nemovitostí nebo případ, že do doby vydání dražební vyhlášky zanikly závady, které byly oceněny v usnesení o ceně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1593/1997, zveřejněné pod č. 11/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - obč., str. 91).
O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Stěžovatelka založila své tvrzení o neaktuálnosti dražební ceny pouze na svém subjektivním přesvědčení, které ovšem v řízení před soudem nijak neprokázala, a to navíc za situace, kdy účelem určení ceny není zjištění ceny obecné (tržní), ale toliko stanovení nejnižšího podání; zjištění, jakou má nemovitost hodnotu, za níž může být s úspěchem prodána, se projeví až při samotné dražbě.
Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by opodstatňovaly tvrzení stěžovatelky, že v projednávané věci došlo k porušení jí uváděného základního práva, resp. ústavnosti.
Ze všech důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný. Protože se Ústavní soud podanou ústavní stížností zabýval v co nejkratší možné lhůtě, aniž jí vyhověl, neshledal důvod zabývat se návrhem stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu