ECLI:CZ:US:2008:3.US.444.08.1
sp. zn. III. ÚS 444/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. R., zastoupené Mgr. Petrem Pazderou, advokátem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 1. 2007 č. j. 5 C 115/2004-228, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 5. 2007 č. j. 5 C 115/2004-255 a Smlouvě o plnění ve splátkách ze dne 17. 12. 2007 č. j. 5100005007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 15. 2. 2008 (a řádně doplněnou dne 30. 4. 2008), se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedené smlouvy a dvou usnesení obecného soudu. Dle tvrzení stěžovatelky byla porušena její práva zakotvená v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout zčásti pro opožděnost, zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro nepříslušnost.
Ze stěžovatelkou předložených kopií rozhodnutí a dalších listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 vydal dne 8. 1. 2007 pod č. j. 5 C 115/2004-228 usnesení, kterým ve výroku I rozhodl o zastavení řízení a ve výroku II rozhodl o povinnosti stěžovatelky (žalobkyně) zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, které stát platil, náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování žalované ustanoveným advokátem. Dne 15. 2. 2007 vydal týž soud pod č. j. 5 C 115/2004-243 usnesení, kterým ve výroku I přiznal ustanovenému advokátu žalované odměnu v konkrétní výši a ve výroku II uložil stěžovatelce povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení konkrétní částku.
Stěžovatelka proti výroku II usnesení ze dne 8. 1. 2007 a proti usnesení ze dne 15. 2. 2007 podala odvolání. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 20. 8. 2007 pod sp. zn. 18 Co 330/2007, 18 Co 331/2007 tak, že prvostupňová rozhodnutí potvrdil.
Dne 25. 5. 2007 vydal Obvodní soud pro Prahu 9 pod č.j. 5 C 115/2004-255 usnesení, kterým určil výši náhrady nákladů řízení advokáta žalované v určité výši.
Dne 17. 12. 2007 uzavřela stěžovatelka s Českou republikou - Obvodním soudem pro Prahu 9 Smlouvu o plnění ve splátkách pod č. j. 5100005007, kterou se zavázala platit ve splátkách dluh vyplývající z vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 1. 2007.
Dne 8. 8. 2008 zjistil Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 9, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007 sp. zn. 18 Co 330/2007, 18 Co 331/207 bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím právního zástupce Mgr. Pazdery dne 19. 9. 2007. Dále zjistil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 5. 2007 č. j. 5 C 115/2004-255 bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím téhož právního zástupce dne 7. 6. 2007; proti usnesení stěžovatelka nepodala odvolání (resp. nikdo nepodal odvolání) a usnesení tak nabylo právní moci dne 23. 6. 2007. Rovněž bylo zjištěno, že stěžovatelka požádala soud o splácení dluhu vyplývajícího z usnesení soudu ve splátkách.
Podle §72 odst. 3 ZÚS lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 1. 2007 č. j. 5 C 115/2004-228 je nutno odmítnout pro její opožděnost, neboť usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, kterým bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky proti prvostupňovému usnesení ze dne 8. 1. 2007, bylo stěžovatelce doručeno dne 19. 9. 2007. Ústavní stížnost přitom byla podána k poštovní přepravě až dne 15. 2. 2008. Ústavní soud proto v tomto rozsahu ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 1 písm. b) ZÚS jako podanou po lhůtě.
Dle §75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 ZÚS); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 ZÚS).
Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 5. 2007 č. j. 5 C 115/2004-255 je nutno odmítnout pro její nepřípustnost. Proti prvostupňovému usnesení ze dne 25. 5. 2007 bylo možno podat odvolání, o čemž byla stěžovatelka řádně v usnesení poučena. Stěžovatelce bylo usnesení doručeno dne 7. 6. 2007, odvolání nepodala a usnesení nabylo právní moci dne 23. 6. 2007. Je tak možno konstatovat, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, které jí právní řád České republiky poskytuje (zde odvolání). S ohledem na zásadu subsidiarity proto Ústavní soud v tomto rozsahu postupoval tak, že ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) ZÚS pro nepřípustnost.
Podle §72 odst. 1 písm. a) ZÚS je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla Smlouvu o plnění ve splátkách ze dne 17. 12. 2007. Tato smlouva však není rozhodnutím ani tzv. jiným zásahem orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) ZÚS. Jedná se naopak o smlouvu (dohodu), jejímiž účastníky jsou Česká republika - Obvodní soud pro Prahu 9 na jedné straně a stěžovatelka na straně druhé; stát zde nevystupuje z mocenského postavení. K přezkumu uvedené smlouvy není Ústavní soud příslušný, proto bylo nutno v tomto rozsahu ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. d) ZÚS.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu