ECLI:CZ:US:2008:3.US.543.08.1
sp. zn. III. ÚS 543/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Jozefem Bohdanem, advokátem ve Frýdku-Místku, El. Krásnohorské 321, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2007 č. j. 22 Cdo 3240/2006-327, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2005 č. j. 11 Co 425/2005-259 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 11. 2004 č. j. 18 C 231/2000-222, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou včas a řádně stěžovatel navrhuje zrušení shora uvedených rozhodnutí vydaných ve věci zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které byly přikázány do vlastnictví stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalovanému) a stěžovateli bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalobci) finanční náhradu na vyrovnání jeho podílu. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů a tvrdí, že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost neobsahuje žádné ústavněprávní argumenty, které by svědčily o případném porušení základních práv a svobod. Stěžovatel obecným soudům především vytýká nesprávné stanovení výše vyrovnávacího podílu, nesouhlasí se znaleckým posudkem, zpochybňuje nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Jeho práva měla být dále porušena tím, že nebyly provedeny stěžovatelem navržené důkazy, zejména revizní znalecký posudek ke znaleckému posudku soudního znalce. Ústavní stížnost později stěžovatel doplnil o další údaje, které jsou zmatečné a s danou věcí nesouvisí.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Jak vyplývá z kopie rozhodnutí Nejvyššího soudu, námitkami vznášenými stěžovatelem v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a náležitě se s nimi vypořádaly. Stěžovatel zaměňuje porušení svých základních práv za nesouhlas s postupem soudů při stanovení výše vyrovnávacího podílu a požaduje přehodnocování důkazů. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi, neboť v napadeném řízení nedošlo k porušení základních práv, není k takovému přezkumu Ústavní soud povolán. Na tomto místě je třeba připomenout, že nespokojenost stěžovatele s výsledkem soudního řízení nemůže být sama o sobě důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí obecných soudů.
V daném případě Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu