ECLI:CZ:US:2008:3.US.599.08.1
sp. zn. III. ÚS 599/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jedličkův ústav a Základní škola a Střední škola, se sídlem v Praze 2, V Pevnosti 4, zastoupeného JUDr. Janem Bébrem, advokátem v Praze 5, Ostrovského 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007 sp. zn. 35 Co 392/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 5. 3. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007 sp. zn. 35 Co 392/2007. Dle stěžovatele došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
Z předložených kopií rozhodnutí Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze vydal dne 13. 11. 2007 pod sp. zn. 35 Co 392/2007 rozsudek, kterým potvrdil prvostupňové rozhodnutí ve věci samé. Výrokem II změnil prvostupňové rozhodnutí o nákladech řízení (ve prospěch stěžovatele) tak, že stanovil nižší částku nákladů řízení, a to 753 175,10 Kč. V odůvodnění rozsudku soud uvedl výpočet a vysvětlení nákladů řízení, a to s výslednou částkou 877 660,- Kč.
Dne 6. 12. 2007 vydal Městský soud v Praze usnesení, kterým opravil výrok II svého rozsudku tak, že správná částka nákladů řízení činí 877 660,- Kč. Opravu provedl dle §164 občanského soudního řádu s tím, že došlo k početní chybě, což je zřejmé i z odůvodnění jeho rozsudku.
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti opravnému usnesení odvolacího soudu. Argumentuje, že nebylo možno postupovat dle §164 občanského soudního řádu, neboť se nejednalo o nápravu rozporu mezi vyhlášeným zněním rozsudku a jeho písemným vyhotovením. Stěžovatel předložil kopii protokolu o jednání, ze kterého vyplývá, že při vyhlášení rozsudku bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve výši 753 175,10 Kč. Stěžovatel uvedl, že soud je vyhlášeným rozsudkem vázán (§156 odst. 3 občanského soudního řádu). Současně konstatoval, že proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje tak, že odpovídající procesní nároky či povinnosti zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti.
Stěžovatel v podstatě pouze tvrdí, že v daném případě nebylo možno provést opravu formou opravného usnesení; vydání opravného usnesení představuje zásah do jeho ústavně zaručených práv.
S tímto tvrzením se Ústavní soud nemůže ztotožnit. Stěžovatel nenamítá nic proti opravené výši nákladů řízení v tom smyslu, že by nesouhlasil s jejím výpočtem (tj. částkou 877 660,- Kč), který je podrobně uveden na str. 7 a 8 rozsudku odvolacího soudu. Stěžovatel chce pouze dosáhnout toho, aby platil nižší náklady, byť evidentně nesprávně (ve výroku) uvedené; toho chce dosáhnout tvrzením o vázanosti vyhlášeným rozsudkem a zpochybněním, že by šlo v dané věci o tzv. chybu v počtech a psaní dle §164 občanského soudního řádu. Částka představující náklady řízení je přitom otázkou (pouhého) výpočtu, který vyplývá z počtu úkonů a ze zákona (sazba odměn, cestovních náhrad, soudního poplatku). V dané věci odvolací soud v odůvodnění rozsudku podrobně a přehledně uvedl výpočet nákladů řízení, čímž řádně odůvodnil jejich (správnou) výši. Z rozsudku je tak zřejmé, že ve výroku II byla napsána chybná částka, která neodpovídala výpočtu, resp. skutečnostem vyplývajícím ze spisu (počet úkonů, soudní poplatky ad.). Nejedná se tedy o případ, kdy by došlo k neodůvodněné opravě výše nákladů řízení, tj. opravě, kterou by soud provedl netransparentně a bez zákonného podkladu. Ústavní soud má za to, že odvolací soud nepostupoval libovolně, důvod opravy nákladů řízení řádně a dostatečně odůvodnil, a nevybočil ani extrémně ze standardů výkladu zákonných ustanovení; použití opravného usnesení zde nepředstavovalo rozpor s principem spravedlnosti. V dané věci tedy není dán důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.
Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, proto postupoval dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu