ECLI:CZ:US:2008:3.US.724.08.1
sp. zn. III. ÚS 724/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. P., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem v Plzni, Lochotínská 18, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2008 č. j. 7 Cmo 465/2007-90 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 2007 č. j. 47 Cm 35/2006-70, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů a současně navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni. Jak uvádí stěžovatel, a jak současně vyplývá i z kopií přiložených soudních rozhodnutí, stěžovatel se před Krajským soudem v Plzni domáhal zrušení své účasti ve společnosti ŠVARC-PODVALSKÝ, spol. s r. o. Soud prvního stupně návrhu stěžovatele vyhověl a jeho účast v uvedené společnosti zrušil. Stěžovatel vzal později návrh na zrušení své účasti ve společnosti zpět a žádal soud o zrušení vydaného usnesení a zastavení řízení. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením návrhu stěžovatele na zpětvzetí návrhu nevyhověl a rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V napadených rozhodnutích spatřuje stěžovatel porušení svého vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel tvrdí, že jeho základní práva a svobody byly porušeny tím, že Krajský soud v Plzni nepřipustil zpětvzetí jeho návrhu a toto rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Odvolacímu soudu pak vytýká, že toto rozhodnutí prvostupňového soudu potvrdil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce.
Ústavní soud dále konstatuje, že námitkami vznášenými v ústavní stížnosti se zabýval již Vrchní soud v Praze a náležitě se s nimi vypořádal. Nelze tedy přisvědčit argumentu stěžovatele, na němž staví svou ústavní stížnost, že byl na svých základních právech zkrácen nedostatečnými a nepřezkoumatelnými rozhodnutími obecných soudů. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal a své rozhodnutí dostatečně a logicky věcně odůvodnil. Ústavní soud neshledává v napadených rozhodnutích obecných soudů porušení stěžovatelových základních práv.
S ohledem na požadavky, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že napadená rozhodnutí obecných soudů tyto požadavky splňují. Ústavní soud konstatuje, že v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost včetně návrhu na odklad vykonatelnosti odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu