ECLI:CZ:US:2008:3.US.836.08.1
sp. zn. III. ÚS 836/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. září 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Rácem, advokátem v Lounech, Jižní 2793, proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 12. 2007 č. j. 5 T 82/2004-144 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2008 č. j. 4 To 32/2008-149, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2008 a k výzvě téhož soudu doplněnou podáním ze dne 16. 6. 2008, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2008 č. j. 4 To 32/2008-149, jakož i jemu předcházejícího usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 12. 2007 č. j. 5 T 82/2004-144, a to pro porušení čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Výše označeným usnesením Okresního soudu v Mostě bylo podle §60 odst. 1 trestního zákona rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jenž mu byl uložen ve výroku specifikovaným rozhodnutím, a že se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Toto usnesení napadl stěžovatel stížností, kterou však Krajský soud v Ústí nad Labem podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, a to usnesením rovněž výše označeným.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že na jednání před Okresním soudem v Mostě dne 5. 12. 2007 byl přivezen přímo z věznice a jednání probíhalo bez jeho obhájce, protože mu nebyla dána možnost k jeho zvolení nebo ustanovení. Pokud mu nebyl obhájce předem ustanoven, ani mu nebyla dána možnost jeho zvolení, neměl možnost se na jednání řádně připravit, a proto došlo k porušení jeho práva na obhajobu před soudem.
Ústavní soud požádal o vyjádření Krajský soud v Ústí nad Labem a Okresní soud v Mostě k ústavní stížnosti. Prvně uvedený soud uvedl, že stížnost považuje za nedůvodnou. Okresní soud sdělil, že v dané věci bylo nařízeno veřejné zasedání na 31. 8. 2007, to se však nekonalo, protože se stěžovateli nepodařilo doručit předvolání. Nový termín byl stanoven na 5. 12. 2007, stěžovateli bylo zasláno předvolání do věznice, protože mezitím nastoupil výkon trestu. V daném případě nebyl dán důvod nutné obhajoby, a tak obhájce nebyl stěžovateli ustanoven. Stěžovatel převzal předvolání dne 13. 11. 2007 a dne 16. 11. 2007 soud obdržel jeho žádost, aby se mohl zúčastnit veřejného zasedání, nic jiného stěžovatel nepožadoval. Během veřejného zasedání ani ve stížnosti, již poté podal, ohledně svého práva na obhajobu nic neuváděl, resp. nenamítal. Stěžovatel tak nebyl nijak krácen na svých právech.
Ústavní soud zaslal stěžovateli předmětná vyjádření k případné replice, ten však této možnosti nevyužil.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Ústavní soud si vyžádal za účelem posouzení ústavní stížnosti spis Okresního soudu v Mostě sp. zn. 5 T 82/2004, z něhož si ověřil, že skutečnosti uváděné Okresním soudem v Mostě v jeho vyjádření k ústavní stížnosti jsou pravdivé. Stěžovatel si sám obhájce nezvolil, ačkoliv pro to dostatečný časový prostor před veřejným zasedáním dne 5. 12. 2007 měl, a ani později neučinil nic, z čeho by obecné soudy mohly vyvozovat, že si obhájce míní nebo mínil zvolit. Jinak řečeno, jestliže stěžovatel, ač mohl, nevyvinul v daném ohledu žádnou procesní aktivitu, není možno cokoliv obecným soudům vytýkat. Samozřejmě by to platilo jen tehdy, pokud by se v dané věci nejednalo o některý z případů nutné obhajoby ve smyslu §36a odst. 1 písm. a) až c) trestního řádu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel netvrdí, že by šlo o takový případ, nelze než konstatovat, že v souvislosti s důvody v ústavní stížnosti uvedenými nic nenasvědčuje tomu, že by byla výše zmíněná ústavně zaručená základní práva stěžovatele v řízení, jež vydání napadených rozhodnutí předcházelo, jakkoliv porušena.
S ohledem na to Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu