ECLI:CZ:US:2008:3.US.851.08.1
sp. zn. III. ÚS 851/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. A. Ž., zastoupeného Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou v Brně, Obilní trh 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2008 č. j. 2 As 47/2007-53, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2007 č. j. 5 Ca 243/2006-36 a rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 17. 7. 2006 č. j. SCPP-516/C-227-2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí, Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele, kterou se domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, kterým bylo zamítnuto jako opožděné jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Odboru pátrání a kontroly pobytu, Oddělení kontroly pobytu ze dne 11. 4. 2006 č. j.
SCPP-48/BR-OPK4-SD-2005. V uvedeném postupu orgánů veřejné moci spatřuje stěžovatel porušení svého práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem shora uvedených orgánů veřejné moci. Stěžovatel nepodal odvolání u příslušného správního orgánu, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal, odvolání podal u správního orgánu II. stupně v poslední den odvolací lhůty, přičemž k postoupení odvolání příslušnému správnímu orgánu došlo po uplynutí odvolací lhůty. Z těchto důvodů bylo odvolání stěžovatele posuzováno jako opožděné. Stěžovatel tvrdí, že při posuzování jeho žaloby Nejvyšší správní soud nesprávně aplikoval zákonná ustanovení o věcné a místní příslušnosti, nesouhlasí s právními názory vyjádřenými v napadeném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v jejichž důsledku se cítí zkrácen na svých základních právech. K ostatním napadeným rozhodnutím stěžovatel žádné konkrétní námitky nevznesl.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě jen opakuje námitky, které již uplatnil v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem a s nimiž se tento soud náležitě vypořádal.
Jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, stěžovatel byl o tom, kde lze odvolání podat, řádně poučen v prvostupňovém rozhodnutí, přesto podal odvolání u orgánu nepříslušného. Tomu bylo odvolání doručeno poslední den lhůty. Za takové situace nelze tomuto správnímu orgánu vytýkat, že nestihl odvolání postoupit příslušnému orgánu ještě téhož dne. Především však nebyl shledán žádný exces ani svévole do té míry, že by došlo k záměrnému oddálení postoupení odvolání orgánu k tomu příslušnému se záměrem, aby zákonná lhůta byla promeškána. Nejvyšší správní soud nadto upozornil, že opožděné odvolání bylo podnětem pro přezkumné řízení a tedy napadené prvostupňové rozhodnutí bylo ve skutečnosti přezkoumáno. Rozhodnutí vzešlé z přezkumného řízení pak stěžovatel napadl odvoláním, které bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
Stěžovatel nebyl tedy ve své věci zbaven opravných prostředků ani přesto, že odvolání bylo podáno u nepříslušného orgánu. Za těchto okolností Ústavní soud neshledal stěžovatelem tvrzené porušení jeho základních práv a svobod.
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto mu nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu