ECLI:CZ:US:2008:3.US.879.08.1
sp. zn. III. ÚS 879/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem v Mohelnici, Nádražní 9, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2007 č. j. 1 Co 54/2007-210 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2006 č. j. 23 C 6/2003-168, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včasnou a řádnou ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatele (a vedlejších účastníků uvedených pod bodem 1. až 3. v záhlaví ústavní stížnosti) ve věci ochrany osobnosti formou peněžitého zadostiučinění za způsobení smrti při dopravní nehodě. Napadenými rozhodnutími mělo podle stěžovatele dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel bez hlubší ústavněprávní argumentace nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že jako žalobci v řízení před obecnými soudy neprokázali, že se vedlejší účastník (uvedený pod bodem 3. v záhlaví ústavní stížnosti, v řízení před obecnými soudy žalovaný) dopustil protiprávního zásahu do osobnostních práv chráněných ust. §11 obč. zák., a proto jim nevznikl nárok na přiznání relutární satisfakce podle §13 odst. 2 obč. zák. K porušení práva na spravedlivý proces mělo podle stěžovatele dojít nedostatečně provedeným dokazováním, v jehož důsledku nebylo možné jednoznačně stanovit průběh nehody a posoudit její příčinu. Stěžovatel s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 166/95) tvrdí, že skutková zjištění obsažená v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce.
K porušení základních práv a svobod však v daném případě nedošlo. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiloženého spisu, obecné soudy se dostatečně vypořádaly s námitkami stěžovatele. Z kopií přiložených rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že obecné soudy provedly dostatečné dokazování potřebné k tomu, aby mohly rozhodnout o případném protiprávním zásahu do osobnostních práv a nároku na přiznání nemajetkové újmy. Stěžovatel na podporu svého tvrzení o protiústavnosti napadených rozhodnutí, vyjma své kritiky hodnocení důkazů, neuvádí žádné ústavněprávní námitky, které by umožnily Ústavnímu soudu přezkoumat jeho stížnost z hlediska případného porušení jeho základních práv a svobod.
V předmětné věci tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele, a mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením věci neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná. Ústavní soud připomíná, že nespokojenost stěžovatele s výsledkem soudního řízení nelze samu o sobě považovat za porušení základních práv a svobod.
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu