ECLI:CZ:US:2008:3.US.895.08.1
sp. zn. III. ÚS 895/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatele V. Š., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 20. března 2008 ve věci sp. zn. III. ÚS 1270/07, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu 8. dubna 2008 stěžovatel brojil proti usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III ÚS 1270/07 ze dne 20. března 2008, kterým byla odmítnuta jeho ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2006 č. j. 11 Co 422/2005-100 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. listopadu 2004 č. j. 13 C 88/2004-53 jako zjevně neopodstatněná. V původním řízení stěžovatel tvrdil, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou zcela nezákonná a neplatná pro rozpor s platnými právními předpisy a domáhal se, s odkazem na blíže rozvedené výhrady a bez ústavně právní relevantní argumentace, přezkumu předchozích řízení před obecnými soudy a zrušení napadených rozhodnutí. Tato jeho ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1270/07 ze dne 20. března 2008 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
Podle přesvědčení stěžovatele se Ústavní soud citovaným rozhodnutím dopustil nezákonného, záměrného a účelového pochybení a tím bylo zcela nepřípustně zasaženo do jeho práv, a proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. Stěžovatel se dále domáhal uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu žalovanému městu Nový Jičín "ex post" a zaplatit kupní cenu s příslušenstvím za zdevastované a zaniklé pozemky.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je v dané věci nepřípustná.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Řízení o ústavní stížnosti je řízením jednoinstančním, protože ani proti nálezu Ústavního soudu, jímž bylo ústavní stížnosti vyhověno nebo ústavní stížnost zamítnuta, ani proti usnesení, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta, není přípustné odvolání (§54 odst. 2, §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V této souvislosti Ústavní soud, který není z vyložených důvodů jakkoli oprávněn posuzovat věcnou opodstatněnost návrhu stěžovatele, připomíná, že jako orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném rámci stanoveném zákonem o Ústavním soudu, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky, což je v právním státě podmínka sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
V předmětné věci se navrhovatel návrhem označeným sice jako odvolání a stížnost proti usnesení Ústavního soudu v podstatě domáhá přezkoumání rozhodnutí Ústavního soudu, tj. podle obsahu návrhu podává odvolání proti rozhodnutí tohoto soudu, které bylo vydáno ve formě usnesení (§43 cit. zákona). Vzhledem k tomu, že odvolání proti usnesení Ústavního soudu není podle §43 odst. 3 cit. zákona přípustné, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh směřující proti usnesení Ústavního soudu podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. května 2008
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj