ECLI:CZ:US:2008:4.US.1183.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1183/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelů 1) J. C. a 2) MUDr. B. F., zastoupených JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem ul. 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2008 č. j. 35 Co 33/2008-22, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelky napadly v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze s tvrzením, že se jím cítí být dotčeny ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 11, čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž jím mělo dle jejich názoru dojít i k porušení čl. 90 Ústavy ČR.
Jak se podává z obsahu předmětného rozhodnutí soudu, k odvolání (v řízení před obecnými soudy) druhého a třetího žalovaného změnil vůči nim směřující výrok o nařízení předběžného opatření (obsažený v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. prosince 2007 č. j. 33 Nc 1431/2007-13) tak, že návrh, jímž by jim bylo "zakázáno umožnit prvému žalovanému provozování erotického klubu ,NAUTILUS BAR' " v přesně specifikované nemovitosti, se zamítá.
Kromě své výchozí právní úvahy, zda bylo namístě v příslušné věci rozhodnout o nařízení předběžného opatření vůči prvému žalovanému (což učiněno bylo samostatným výrokem prvostupňového soudu), který se ovšem neodvolal, své rozhodnutí odůvodnil Městský soud v Praze tím, že pokud žalobkyně (takto stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem) hodlají zabránit vzniku možných škod na vlastní pověsti tím, že za pomoci soudního rozhodnutí znemožní prvnímu žalovanému další provozování erotického klubu v návrhu označeného, je zřejmé, že pro dosažení tohoto účelu je zcela postačující, bude-li prvému žalovanému jakožto jedinému provozovateli tohoto zařízení uloženo se jeho provozování zdržet. Proto se jakýkoliv požadavek, jak se v odůvodnění dále uvádí, proti údajně již bývalému nájemci nemovitosti a jejímu jednateli za situace, kdy dle žalobních tvrzení se tyto subjekty na provozování erotického klubu nikterak nepodílejí, nýbrž jeho provozování umožňují, jeví jako zcela nadbytečný.
S těmito vývody odvolacího soudu se stěžovatelky neztotožňují, neboť jako většinové spoluvlastnice předmětnou nemovitost pronajaly druhému žalovanému, který v ní navzdory jejich (pro uvedené relevantnímu) nesouhlasu trpí "provozování organizované prostituce", přičemž tato nemravná činnost se jich velice citelně dotýká. Zdůrazňují, že druhý a třetí žalovaný přitom dali svým souhlasem a dáním do užívání celého prvního nadzemního podlaží předmětného hotelu a minimálně šesti pokojů umístěných v 5. patře "zásadní podnět k provozování nevěstince". Z těchto důvodů se stěžovatelky domáhaly, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o nařízení předběžného opatření z pohledu ústavního rámce kladeny, zformuloval Ústavní soud ve své judikatuře do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), být vydána příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) [srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98, uveřejněný pod č. 158 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2000, str. 171 a násl.].
Ústavní stížností napadené usnesení těmto postulátům dostálo. Shora rekapitulované rozhodovací důvody Městského soudu v Praze se pohybují v intencích argumentačního prostoru vymezeného §74 odst. 1 o. s. ř. a jsou takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.
Nad tento rámec sluší se říci, že Ústavní soud jakkoliv nehodnotí stěžovatelkami naznačený skutkový kontext jejich záležitosti (o němž tvrdí, že se jich zmíněná "nemravná činnost zásadně velice citelně dotýká)", když ten - byť jej mohou vnímat, a to případně naprosto důvodně, velmi negativně - dostatečnost v daném kontextu náležitých rozhodovacích důvodů jmenovaného soudu nemůže sám o sobě zpochybnit.
V důsledku uvedeného Ústavní soud posoudil návrh jako zjevně neopodstatněný, pročež jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu