ECLI:CZ:US:2008:4.US.1224.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1224/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelů 1) J. L. a 2) H. L., zastoupených JUDr. Evženií Pichertovou, advokátkou se sídlem v Kostelci nad Orlicí, Příkopy 530, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2007 č. j. 9 Cmo 17/2007-59, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2007 č. j. 42 Cm 35/2007-32 a ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 42 Cm 25/2006 a směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 7. 12. 2000 sp. zn. Sm 407/2000, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, případně také kopie rozhodnutí orgánu o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout z důvodů již výše uvedených [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že tato byla podána nejen po lhůtě k tomu stanovené, ale směřuje také proti těm, která nejsou rozhodnutími o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelům k ochraně jejich tvrzených práv poskytuje. Pokud jde o usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2007, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelů proti zamítnutí jejich žaloby na obnovu řízení pro opožděnost, a to Krajským soudem v Hradci Králové dne 30. 8. 2006, pak ústavní stížnost ze dne 14. 5. 2008, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze, byla podána po lhůtě k tomu stanovené, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 42 Cm 25/2006 je stížností nepřípustnou. Stejně tak je nepřípustná ústavní stížnost proti usnesení téhož soudu ze dne 24. 9. 2007, zamítající žalobu stěžovatelů pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2007 č. j. 9 Cmo 17/2007-59, což platí i pro ústavní stížnost proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 7. 12. 2000.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno [§43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2008
Pavel Holländer
soudce zpravodaj