ECLI:CZ:US:2008:4.US.1302.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1302/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2008 o ústavní stížnosti R. K., o navrácení motorového vozidla, zrušení rozhodčího řízení a obnovy trestního řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 27. 5. 2008 se stěžovatel domáhal vydání "rozsudku", kterým by Ústavní soud rozhodl, že "P. K. je povinen navrátit majiteli uvedené vozidlo s tím, že jeho dovoz zajistí na vlastní náklady. V případě, že vozidlo po osmi letech uložení v celním skladě v Moskvě již bylo zlikvidováno, je povinen předat organizaci vozidlo stejného typu, roku výroby a v případě přání majitele i stejné barvy jako vozidlo původní. Rozhodčí řízení se pro přebytečnost z již rozhodnutého sporu ruší. Soudní řízení ve věci nepodmíněného odsouzení p. K. bude obnoveno a přezkoumáno z důvodu neprokázání trestného činu."
V podání stěžovatel bez bližších časových a skutkových souvislostí uvedl, že byl uznán vinným trestným činem zpronevěry za to, že v rozporu s pravidly leasingové smlouvy jiné osobě zapůjčil motorové vozidlo VW Golf, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody a náhradě škody. Po výkonu trestu se snažil problém s leasingovou společností řešit, neboť předmětný automobil byl zadržen v Ruské federaci a umístěn v celním skladu v Moskvě. Stěžovatel byl však neúspěšný a leasingová společnost dosáhla vydání rozhodčího nálezu (jehož obsah z podání nevyplývá).
Stěžovatel připojil k podání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2008 čj. 64 Co 151/2008-129, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 o nepřiznání osvobození stěžovatele od soudních poplatků pro dovolací řízení. Z odůvodnění připojeného usnesení vyplynulo, že stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhá zrušení rozhodčího nálezu s tvrzením, že jeho vydání bránila překážka věci rozsouzené; proti připojenému rozhodnutí Městského soudu v Praze stěžovatel nikterak nebrojil.
Ústavní stížnost je ve vztahu k požadavkům stěžovatele návrhem, jemuž nelze vyhovět, neboť Ústavní soud není k rozhodování o něm orgánem příslušným. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Pokud jde o požadavek stěžovatele, aby Ústavní soud rozhodl ve sporu mezi stranami, tj. uložil jedné či druhé konkrétní povinnost, bylo by takové rozhodnutí nepřípustným zasahováním do působnosti obecných soudů. Ústavní soud není oprávněn do činnosti těchto orgánů zasahovat, ledaže by jejich rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána. Stěžovatel však, jak bylo konstatováno výše, žádné rozhodnutí obecných soudů nenapadl a Ústavní soud je v řízení o ústavních stížnostech vázán petitem ústavní stížnosti. Z tohoto důvodu se také nemohl zabývat návrhem na zrušení rozhodčího či trestního řízení, neboť dosáhnout zrušení rozhodnutí orgánů veřejné moci lze jen způsobem a podle pravidel, která stanoví zákon o Ústavním soudu. Snaha stěžovatele usilovat o zvrácení výsledků předcházejících řízení cestou předmětného podání není způsobilá k takovému cíli vést.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to aniž by považoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání, neboť stěžovatelem formulované stížnostní žádání by i v případě formální bezvadnosti ústavní stížnosti projednatelné Ústavním soudem nebylo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. června 2008
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj