ECLI:CZ:US:2008:4.US.1304.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1304/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele P. S., právně zastoupeného advokátem JUDr. Jaroslavem Koutským, Moskevská 12, Most, proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 2. 2008 č.j. 5 T 131/2007-304 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 2008, č.j. 4 To 165/2008-331, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 27. 5. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 6. 2007 č.j. 26 Nt 125/2007 byl stěžovatel z důvodů obsažených v ustanovení §67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), po vznesení obvinění vzat do vazby. Dne 19. 9. 2007 byla podána obžaloba pro trestný čin ublížení na zdraví a trestný čin výtržnictví.
Dne 27. 2. 2008 rozhodl Okresní soud v Mostě napadeným usnesením o ponechání stěžovatele ve vazbě dle ustanovení §71 odst. 4 tr. ř. V podané stížnosti stěžovatel poukazoval na skutečnost, že okresní soud se zabýval okolnostmi rozhodnými pro posouzení žádosti o jeho propuštění z vazby a nikoli skutečnostmi rozhodnými pro ponechání stěžovatele ve vazbě. Soud neřešil otázku, zda jeho trestní řízení je natolik obtížné, že nemohlo být ukončeno nebo zda existují jiné závažné důvody jeho neskončení a zda propuštěním stěžovatele na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání. Soud prvního stupně použil formální konstatování, že propuštěním stěžovatele z vazby by došlo ke ztížení účelu trestního řízení, avšak nevysvětlil jakým způsobem a proč. S argumenty stěžovatele, co do nesplnění podmínek daných ustanovením §71 odst. 4, se řádně nevypořádal ani stížnostní soud.
Dle náhledu stěžovatele zasáhly obecné soudy svými rozhodnutími do jeho ústavně zaručených práv obsažených v čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak zasáhly i do práv garantovaných čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel je toho názoru, že byl ponechán ve vazbě, tedy zbaven svobody, jiným způsobem, než který předepisoval zákon ve svém ustanovení §71 odst. 4 tr. ř. Podmínky dovolující omezení osobní svobody musí být vždy vykládány restriktivně tak, aby účelu trestního řízení bylo dosaženo při minimálních zásazích do Ústavou chráněných práv. Tato podmínka však nebyla v předmětném případě splněna. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně neodůvodnily a zasáhly tím do práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaný čl. 36 Listiny.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Pokud jde o námitky stěžovatele k rozhodnutím o vazbě, Ústavní soud nejprve připomíná, že jako orgán ochrany ústavnosti je do vazebních rozhodnutí oprávněn zasáhnout, shledá-li, že rozhodnutí obecného soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem nebo jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zárukami plynoucími z ústavního pořádku. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.
Ústavní soud zdůrazňuje, že rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vazbu je nutno chápat jako zajišťovací institut, který slouží k dosažení účelu trestního řízení. Je přirozené, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě, za současného zjištění (jak tomu bylo i v projednávané věci), že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro které je vedeno trestní stíhání, byly spáchány, mají znaky stíhaného trestného činu a jsou zřejmé i důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal právě obviněný.
Jak v minulosti Ústavní soud již uvedl, setrvání obviněného ve vazbě je třeba hodnotit podle konkrétních okolností každého případu. Pokračující vazba může být důvodná jen tehdy, jsou-li dány konkrétní skutečnosti poukazující na existenci opravdového požadavku veřejného zájmu, které, i s ohledem na presumpci neviny, převažují nad pravidlem respektování osobní svobody.
Stěžovatel ve svém návrhu brojí především proti té skutečnosti, že v jeho případě nebyly naplněny podmínky pro prodloužení vazby tak, jak je stanoví ustanovení §71 odst. 4 tr. ř., které zpřísňuje možnosti orgánů činných v trestním řízení pro omezení osobní svobody jedince. Ponechat obviněného ve vazbě lze dle citovaného ustanovení, jen pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. V projednávaném případě je tak třeba zabývat se především tím, zda obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí dostály podmínkám řádného odůvodnění prodloužení vazby.
Okresní soud ve svém odůvodnění konstatuje, že se k vazebním důvodům vyjadřoval již opakovaně v předchozích rozhodnutích ze dne 17. 10. 2007 a ze dne 26. 11. 2007, přičemž nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti, které by opravňovaly jiné závěry než, že důvody vazby jsou i nadále dány. Pro zjednodušení nalézací soud odkázal na svá předchozí rozhodnutí. Z poslední věty napadeného usnesení je pak zřejmý též důvod, pro který nebylo možno ukončit trestní stíhání dříve. Jeden ze svědků byl dlouhodobě nemocen a rovněž vyvstala potřeba doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru psychologie na oba poškozené. Ústavní soud v minulosti již konstatoval, že rozšiřující podmínky dané ustanovením §71 odst. 4 musí být naplněny kumulativně, srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 157/03, dostupný na http://nalus.usoud.cz a ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 31, vydání 1. Praha: C. H. Beck 2004. Dle náhledu Ústavního soudu lze mít sice první podmínku pro ponechání stěžovatele ve vazbě za naplněnou, ovšem nelze se spokojit s obecným tvrzením soudu prvního stupně, že by propuštěním obžalovaného na svobodu došlo ke ztížení účelu trestního stíhání. Jedná se o pouhé konstatování zákonné úpravy. Okresní soud neuvádí ve svém rozhodnutí žádné konkrétní skutečnosti, které by tuto jeho obavu zakládaly.
Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění napadeného usnesení rozebral důvody, které dle jeho mínění odůvodňují ponechání stěžovatele ve vazbě. Poukázal především na skutečnost, že se měl stěžovatel dopustit výše uvedených trestných činů ve zkušební době podmíněného odsouzení, a to dokonce v samém počátku jejího běhu. Je tedy zřejmé, že obava z páchání další trestné činnosti je reálná a nelze tak stěžovatele propustit z vazby. Krajský soud se také řádně zaobíral podmínkami danými ustanovením §71 odst. 4 tr. ř. Narozdíl od soudu okresního se stížnostní soud věnoval též otázce podstatného ztížení účelu trestního stíhání, a to zejména ve smyslu předcházení a zamezení dalšímu páchání trestné činnosti téhož druhu. Dle náhledu Ústavního soudu lze takto odůvodněné rozhodnutí krajského soudu považovat za ústavně konformní. Je sice pravdou, že okresní soud nebyl ve svém odůvodnění náležitě pečlivý, ovšem s ohledem na rozhodnutí krajského soudu lze považovat toto pochybení za zhojené.
Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu