ECLI:CZ:US:2008:4.US.1307.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1307/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti Ing. arch. P. B., zastoupeného JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře v Praze 6, Loutkářská 2f, směřující proti usnesení představenstva České komory architektů sp. zn. DR 19/07 ze dne 13. května 2008, takto:
Ústavní stížnost spojená s návrhem na odklad vykonatelnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal odkladu vykonatelnosti a zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že v záhlaví citovaným rozhodnutím představenstvo České komory architektů zamítlo návrh stěžovatele na vyloučení předsedy disciplinárního senátu Stavovského soudu České komory architektů Ing. arch. J. S. z rozhodování v disciplinárním řízením vedeném proti stěžovateli pod sp. zn. DR 19/07.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že shora uvedený návrh na vyloučení podal proto, že existuje důvod pochybovat o nepodjatosti Ing. arch. J. S. V odůvodnění stížnosti stěžovatel důvody, pro něž je dle jeho názoru důvod pochybovat o nepodjatosti Ing. arch. S., rozsáhle popsal a uvedl též, proč považuje v záhlaví citované rozhodnutí za nesprávné.
Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 věta první před středníkem zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud dodává, že zpravidla lze podat ústavní stížnost až po pravomocném rozhodnutí ve věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu či jiných orgánů veřejné moci, zejména rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení jako je tomu v tomto případě, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, zasahují-li nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) do základních práv a svobod stěžovatele.
V daném případě se jedná o situaci, kdy stěžovatel napadl ústavní stížností procesní rozhodnutí správního orgánu - představenstva České komory architektů, jímž bylo rozhodnuto o námitce stěžovatele stran podjatosti úřední osoby - Ing. arch. J. S. - rozhodující v disciplinárním řízení. Případný zásah do tvrzených základních práv stěžovatele však v záhlaví citované rozhodnutí nezakládá trvale a nezhojitelně, neboť námitka podjatosti Ing. arch. J. S. může být uplatněna proti rozhodnutí ve věci samé. Jinak řečeno, otázkou podjatosti Ing. arch. J. S. se bude moci zabývat - před tím, než by se k této otázce mohl vyjádřit Ústavní soud - v případném odvolacím řízení proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření představenstvo České komory architektů (viz ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů).
Bylo-li by stěžovateli uloženo rozhodnutím o odvolání disciplinární opatření pozastavení nebo odejmutí autorizace, bylo by možno na návrh stěžovatele nechat toto rozhodnutí přezkoumat správním soudem ve správním soudnictví (viz ustanovení §22 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů) a též v tomto řízení tak námitky ve vztahu k podjatosti Ing. arch. J. S. uplatnit.
Pokud by zde tedy skutečně byly shledány důvody pro vyloučení Ing. arch. J. S. z rozhodování, měla by tato otázka bezpochyby vliv na zákonnost a též ústavnost takových rozhodnutí a bylo by ji možno uplatnit výše uvedeným způsobem. Pokud by se Ústavní soud již nyní vyjadřoval k této otázce a případně v záhlaví citované rozhodnutí (procesní správní rozhodnutí) zrušil, nepřípustně by tak zasahoval do pravomoci představenstva České komory architektů, popřípadě též správních soudů.
Byť by v případném odvolacím řízení proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření o případné podjatosti Ing. arch. J. S. rozhodoval tentýž orgán který vydal v záhlaví citované rozhodnutí, nelze předjímat, jaké by bylo jeho rozhodnutí poté, co by disciplinární řízení proběhlo a bylo v něm rozhodnuto (nic nebrání tomu, aby rozhodl odlišně). Navíc v mezidobí může dojít např. též ke změně ve složení tohoto orgánu. Pokud by ani s tímto případným rozhodnutím nebyl stěžovatel spokojen a cítil se jím dotčen na svých ústavně zaručených právech a nebylo by možno využít přezkumu správními soudy ve správním soudnictví (viz výše), bylo by až v tomto okamžiku na místě uvažovat o podání ústavní stížnosti.
V této fázi disciplinárního řízení vedeného proti stěžovateli Stavovským soudem České komory architektů je proto ústavní stížnost stěžovatele nepřípustná.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout. Akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka