ECLI:CZ:US:2008:4.US.1317.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1317/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2008 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J.P., zastoupeného JUDr. Janem Podhorským, advokátem, AK se sídlem Masarykovo náměstí 102, 256 01 Benešov, proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 1. 2007 č. j. Nc 1118/2004-102 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2008 č. j. 31 Co 75/2008-193 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojil stěžovatel proti shora označeným usnesením obecných soudů, v nichž spatřoval porušení základních práv, jež jsou mu garantována ustanoveními čl. 95 a čl. 96 Ústavy, ustanovením čl. 11, čl. 26, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ustanovením čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol") a ustanovením čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.
Stěžovatel má za to, že obecné soudy pochybily tím, že mu přiznaly nižší odměnu, než na jakou měl jako ustanovený zástupce nárok, přičemž toto pochybení bylo natolik závažné, že byla porušena jeho shora uvedená základní práva. Obecné soudy - tvrdí stěžovatel - zcela nesprávně dospěly k závěru, že hodnotu předmětu řízení nebylo možno vyjádřit v penězích ve smyslu §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") a dále stěžovateli nepřiznaly odměnu za dva půlúkony, aniž by toto své rozhodnutí odůvodnily.
II.
Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i účastníku řízení známy.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není proto, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí porušení mnoha "základních lidských práv". Jím citovaná ustanovení ústavního pořádku lze rozdělit do tří skupin; některá z nich vůbec subjektivní práva nezakotvují (čl. 95 a čl. 96 Ústavy), další určitá (nikoliv však základní či lidská) práva zakotvují, avšak nemají žádnou souvislost s předmětem řízení (čl. 26 a čl. 28 Listiny) a konečně třetí skupina citovaných ustanovení sice základní práva zakotvuje a s předmětem řízení souvisí, avšak zjevně nebyla porušena (čl. 11 a čl. 36 Listiny).
Ústavní soud se, pamětliv své shora nastíněné pozice, nevyjadřuje ke správnosti (zákonnosti) aplikace příslušných ustanovení advokátního tarifu, avšak konstatuje, že obecné soudy při svém rozhodování nevybočily z mantinelů stanovených jim ústavním pořádkem. Obecné soudy uvedly, že považují hodnotu předmětu řízení za nevyjádřitelnou v penězích, jelikož nebyly odstraněny závažné vady podání; tyto vady znemožnily zjištění hodnoty předmětu řízení a o návrhu žalobkyně nemohlo být meritorně rozhodnuto. Stran nepřiznaných půlúkonů soudy konstatovaly, že stěžovatel provedl pouze jeden úkon uvedený v ustanovení §11 odst. 2 advokátního tarifu. Proti takovému odůvodnění nemá Ústavní soud z hlediska ústavnosti žádných námitek; napadená usnesení jsou odůvodněna dostatečně a nejsou projevem svévole.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. července 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu