ECLI:CZ:US:2008:4.US.1322.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1322/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Z. D., právně zastoupeného Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Děčín, Masarykovo nám. 193/20, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. ledna 2007, č.j. 1 T 8/2007-95, a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 11. května 2007, č.j. 55 To 161/2007-110, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. dubna 2008, č.j. 3 Tdo 295/2008-153, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého je osobní svoboda zaručena a nikdo nesmí být stíhán a zbaven osobní svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, dále práva zaručeného v čl. 39 Listiny, podle kterého jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo na majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 4.042,-Kč. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zamítl. O dovolání rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který jej odmítl shora uvedeným usnesením.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že ani soud prvého stupně, ani soud odvolací nehodnotily důkazy jak ve vzájemné souvislosti, tak jednotlivě, aby obstál právní názor obžaloby, že se stěžovatel dopustil popsaného jednání. Napadená rozhodnutí tak spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení s tím, že stěžovatel nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu.
Stěžovatel dále popsal okolnosti případu tak, jak měly podle něho proběhnout, přičemž tento jeho pohled obecné soudy neakceptovaly. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 1 T 8/2007, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl v čem měl citovaný zásah spočívat. Ze spisu soudu prvého stupně je patrné, že ústavní stížnost je doslovným zopakováním odvolání stěžovatele (viz č.l. 104 a 105) i dovolání (viz č.l. 120 - 122). Jak je z napadených rozhodnutí o opravných prostředcích zřejmé, soudy se přeloženými námitkami stěžovatele zabývaly a neshledaly jejich opodstatněnost. Dovolací soud pak odmítnul dovolání s ohledem na skutečnost, že bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b trestního řádu.
Soud prvého stupně zhodnotil veškeré provedené důkazy a pokud dospěl k závěru o nevěrohodnosti některých z nich, které měly svědčit ve prospěch stěžovatele, nelze takovou okolnost soudu vytýkat. Jsou to právě obecné soudy, kterým přísluší posuzovat předložené důkazy samostatně a ve vzájemné souvislosti, přičemž je nezbytné, aby soudy dostály požadavkům zákona na odůvodnění svého rozhodnutí (ustanovení §125 trestního řádu).
Pokud jde o provedení stěžovatelem navržených důkazů, je jejich provádění důkazů a hodnocení Ústavou ČR svěřeno soudům k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestanný (čl. 82 odst. 1). Ústavní princip nezávislosti soudů při výkonu jejich funkce a jejich vázanost pouze zákonem z hlediska dokazování je nutno chápat tak, že soudcům nelze přikazovat, jak mají ve věci rozhodnout, jaké důkazy mají před svým rozhodnutím provést a jak tyto hodnotit.
V projednávané věci byly výše uvedené podmínky řízení před obecnými soudy naplněny. Soud prvého stupně posoudil věrohodnost a relevanci všech navržených důkazů a na základě důkladného seznámení se s případem dospěl k napadenému závěru. Rovněž soudy odvolací a dovolací zhodnotily stěžovatelem předložené námitky, vypořádaly se s nimi a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Za této situace Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo ve věci stěžovatele k naříkanému porušení jeho zaručených práv. Soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu