ECLI:CZ:US:2008:4.US.1373.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1373/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti 1) Z. L., 2) M. L., 3) R. C., 4) A. S., 5) JUDr. F.M., advokáta, tvrdícího své opatrovnictví k stěžovatelům 1) až 4), zastoupeného Mgr. Dagmar Vrbovou, advokátkou, AK se sídlem Lazarská 6, 120 00 Praha 2, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008 čj. 28 Co 88/2008-47, ze dne 7. 4. 2008 čj. 21 Co 95/2008-40, ze dne 12. 3. 2008 čj. 30 Co 84/2008-41, ze dne 23. 5. 2008 čj. 13 Co 204/2008-56, a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 10. 2007 čj. 50 C 1251/2005-34, ze dne 9. 10. 2007 čj. 50 C 1266/2005-27, ze dne 9. 10. 2007 čj. 50 C 737/2004-30 a ze dne 9. 10. 2007 čj. 50 C 617/2004-39 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z podané ústavní stížnosti a z rozhodnutí obecných soudů, jež k ní byla v kopii připojena, vyplývá, že stěžovatelé 1) až 4) byli žalováni u Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízeních vedených pod sp. zn. 50 C 1251/2005, 50 C 1266/2006, 50 C 737/2004 a 50 C 617/2004 o zaplacení částek v žalobách specifikovaných. Všichni žalovaní byli a jsou neznámého pobytu, pročež jim soud prvého stupně ustanovil opatrovníkem stěžovatele 5), jenž je advokátem.
Ve všech uvedených řízeních ustanovený opatrovník - stěžovatel 5) - požádal soud o souhlas s tím, aby si mohl zvolit advokáta s argumentací, že výkon funkce opatrovníka není výkonem advokacie (není tudíž kryt zákonným pojištěním); navíc dle stěžovatele věci, v nichž byl opatrovníkem ustanoven, jsou právně natolik složité, že vyžadují kvalifikované právní zastoupení.
Na tyto žádosti reagoval nalézací soud ústavní stížností napadenými usneseními shodně tak, že žádosti stěžovatele 5) nevyhověl, jeho ustanovení opatrovníkem zrušil a novým opatrovníkem ustanovil advokáta jiného; odvolací soud naříkanými rozhodnutími tato usnesení potvrdil.
Řádně zastoupený stěžovatel 5) podává ústavní stížnost nejen za sebe samotného, ale - s tvrzením, že zastupuje jako opatrovník i stěžovatele 1) až 4) - i za (údajně) jím opatrované; tvrdí, že obecné soudy porušily právo všech stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v případě stěžovatelů 1) až 4) také právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
O ústavní stížnosti uvážil Ústavní soud následovně.
Prvotně je nezbyté zabývat se výhradami, jež vůči napadeným rozhodnutím soudu přednesl stěžovatel 5). Ty však Ústavní soud za důvodné nepovažuje. Ústavní soud nesdílí stěžovatelovo mínění o nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti stěžovaných rozhodnutí; ta naopak považuje za nevybočující z kautel ústavnosti, pročež lze na ně odkázat. To, že stěžovatel nesdílí právní názory, jež v těchto rozhodnutích soudy vyslovily, není schopno posunout věc do roviny ústavněprávní; stěžovatelovy vývody jsou proto jen polemikou se závěry obecných soudů, jež není schopna založit důvod pro kasační zásah Ústavního soudu. Ústavní soud přitom uznává, že odůvodnění usnesení odvolacího soudu není prosto ironie stran kvalifikačních schopností stěžovatele - ani to však nepokládá za potřebné jakkoliv komentovat, natož pak kritizovat.
K již uvedenému dodává Ústavní soud, že stěžovatel 5) mylně má za to, že je jeho právem (dokonce ústavně garantovaným), aby právě on vykonával funkci opatrovníka stěžovatelů 1) až 4).
Je jisté, že někteří advokáti - jako například i stěžovatel - mohou být nespokojeni s tím, že advokátní tarif přiznává jim v souvislosti s výkonem funkce opatrovníka jinou výši odměny, než kdyby v řízení vystupovali v roli právního zástupce; do hodnocení etiky takového postoje nemíní se Ústavní soud pouštět, avšak z hlediska právního je zjevné, že souhlas soudu s postupem, který byl navržen stěžovatelem, nemohl by z hlediska finančního přinést žádný benefit stěžovateli samotnému (ledaže by zástupcem opatrovníků zvolil osobu, se kterou byl by majetkově provázán; v tom případě by však již pečlivá úvaha o etice volby zástupce byla na místě).
Z uvedených důvodů je ústavní stížnost stěžovatele 5) zjevně neopodstatněná, čehož vyústěním je její odmítnutí podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Obstály-li výroky obecných soudů o zrušení opatrovnické funkce stěžovatele 5), nemohla být věcně posuzována ústavní stížnost stěžovatelů 1) až 4), neboť návrh zde podala osoba k ústavní stížnosti zjevně neoprávněná. V tomto směru byla ústavní stížnost odmítnuta dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu