ECLI:CZ:US:2008:4.US.1431.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1431/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti V. K., právně zastoupeného advokátem Mgr. Michalem Stupkou, Družstevní 8, Praha 4, proti usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura České Budějovice, ze dne 4. 1. 2007 pod. sp. zn. ČTS OKFK - 22/4-2007 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2008 sp. zn. 4 To 175/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 10. 6. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Napadeným usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura České Budějovice, byly dle ustanovení §79e odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), zajištěny obchodní podíly stěžovatele ve společnosti COM-TIP, s. r. o. (100%) a Alfa COM, s. r. o. (51%). S tímto usnesením dne 4. 1. 2008 vyslovilo souhlas Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích. Následně podanou stížnost krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel ve svém návrhu poukazuje na skutečnost, že zákonným předpokladem k rozhodnutí o zajištění jiné majetkové hodnoty je hodnověrné a řádně odůvodněné zjištění, že této majetkové hodnoty bylo užito ke spáchání trestného činu, nebo že je tato určena ke spáchání trestného činu anebo je výnosem z trestné činnosti. Stěžovatel vychází při své argumentaci především z toho, že samotný obchodní podíl nemohl být nikdy užit k údajnému manipulování veřejných zakázek, neboť není možné, aby své obchodní podíly ve zmíněných společnostech využíval k usměrňování osob na trestné činnosti, k vydání konkrétních pokynů jednolitým osobám. Samotná účast ve výběrových řízeních nemůže zakládat naplnění jakékoliv skutkové podstaty trestného činu. Se samotným obchodním podílem není spojeno žádné právo za společnost jednat nebo ji jinak zavazovat. Jediným, kdo je oprávněn jednat za společnost, je statutární orgán. Úvaha o tom, že jiná majetková hodnota je výnosem z trestné činnosti, je zcela irelevantní, neboť k dokončení zakázky Jindřichův Hradec - plynofikace kotelny a k následnému vyfakturování ceny díla došlo až v listopadu 2007, tedy čtrnáct let poté, co byla založena společnost COM - TIP a deset let poté, co byla založena společnost Alfa - COM.
Závěrem pak stěžovatel poukazuje na dopady opatření orgánů Policie ČR na jeho další podnikání, neboť bankovní ústavy mu odmítají poskytovat úvěry na podnikání.
Z výše uvedených důvodů tak mělo orgány státní moci dojít k zásahu do práv stěžovatele, jež jsou mu garantována čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak mělo dojít k porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že již v nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95 (in Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, Praha, C. H. Beck, 1996, str. 243 a násl.) vyslovil tezi, dle níž ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ústavní soud proto, jak již mnohokrát vyslovil ve své rozhodovací praxi, ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zhola nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
Zajištění jiné majetkové hodnoty náleží z hlediska systematiky tr. ř. do hlavy čtvrté oddílu třetího, který v rámci ustanovení §78 - 81b dává orgánům činným v trestním řízení právo zajistit majetek osob podezřelých z páchání trestné činnosti, přičemž Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval následující teze, za jejichž naplnění lze uvedený institut aplikovat: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). K tomu srovnej též např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 105/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz.
Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění majetku je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, a to zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení. Kromě toho, i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí, platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu