ECLI:CZ:US:2008:4.US.146.06.1
sp. zn. IV. ÚS 146/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti společnosti BAS Bohemia Air Service, s. r. o. v likvidaci, Nebovidská 2, Praha 1, právně zastoupené JUDr. Milanem Kvapilem, Pavla Švandy ze Semčic 12, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2005, sp. zn. 9 Cmo 390/2004, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 Cm 19/2004, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 33 Nc 7437/2003, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 14 Co 390/2005, exekučnímu příkazu Exekutorského úřadu Praha 9 ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. Ex 1121/03, exekučnímu příkazu Exekutorského úřadu Praha 9 ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. Ex 1121/03 a platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 61 Ro 1244/2003, takto:
I. V části směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2005, sp. zn. 9 Cmo 390/2004, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 Cm 19/2004, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 33 Nc 7437/2003, exekučnímu příkazu Exekutorského úřadu Praha 9 ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. Ex 1121/03, exekučnímu příkazu Exekutorského úřadu Praha 9 ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. Ex 1121/03 a platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 61 Ro 1244/2003, se ústavní stížnost odmítá.
II. V části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 14 Co 390/2005, se řízení o ústavní stížnosti zastavuje.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 22. 3. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož stěžovatelka brojila proti výše citovaným usnesením obecných soudů a exekučním příkazům. Předmětný návrh byl spojen s žádostí o úhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení v jednání před Ústavním soudem.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem, byla o této náležitosti řízení řádně poučena, načež stěžovatelka vadu návrhu odstranila.
II.
Stěžovatelka ve svém návrhu brojí především proti té skutečnosti, že jí nebylo umožněno hájit svá práva v soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze, neboť jí nebyl řádně doručen platební rozkaz citovaného soudu ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 61 Ro 1244/2003. Na základě tohoto platebního rozkazu bylo dne 2. 10. 2003 Obvodním soudem pro Prahu 1 vydáno usnesení o nařízení exekuce sp. zn. 33 Ne 7437/2003. Dne 14. 1. 2004 a následně dne 28. 1. 2004 doručil stěžovatelce Exekutorský úřad v Praze 9 napadené exekuční příkazy, současně s nimi obdržela stěžovatelka též usnesení obvodního soudu pro Prahu 1 o nařízení exekuce, a to bez možnosti se proti němu odvolat. Dne 10. 2. 2004 podala stěžovatelka k Městskému soudu v Praze návrh na obnovu řízení, který však byl rozhodnutím ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 Cm 19/2004 zamítnut. Obdobně pak rozhodl o podaném odvolání i Vrchní soud v Praze, jehož rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 1. 8. 2005. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že napadený platební rozkaz byl doručen nikoli jí, ale její dřívější právní zástupkyni JUDr. Evě Hromadové, která nebyla zmocněna k jejímu zastupování ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 61 Ro 1244/2003.
III.
V zásadě je třeba vyjít ze skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal. Z čl. 83 Ústavy vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a proto není povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití norem jednoduchého práva, neboť tato povinnost v zásadě svědčí obecným soudům.
Ústavní soud si za účelem posouzení případu vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 61 Ro 1244/2003, z jehož č.l. 15 je zřejmé, že jednatel stěžovatelky, pan V. K., zmocnil plnou mocí ze dne 19. 4. 1999 advokátku JUDr. Evu Hromadovou zastupováním firmy BAS Bohemia Air Service, s. r. o., ve věci žaloby České pojišťovny, a. s., o zaplacení částky 59.243,- Kč s přísl., a to pro celé řízení. Argumentace, dle níž byla advokátka JUDr. Eva Hromadová zmocněna k zastupování toliko před Obvodním soudem pro Prahu 3, a to pouze ve věci osobního sporu V. K., je zcela mylná. Nad postupem právního zástupce, který předložil Ústavnímu soudu toliko kopii plné moci z č.l. 16 (zmocňující JUDr. Evu Hromadovou k zastupování V. K.) a nikoli též z č.l. 15 (zmocňující JUDr. Evu Hromadovou k zastupování společnosti BAS Bohemia Air Service, s. r. o.) se tak lze přinejmenším pozastavit. Vzhledem k tomu, že si stěžovatelka nepodala proti platebnímu rozkazu odpor, nevyužila všech řádných opravných prostředků a ústavní stížnost je tak v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustnou.
Ústavní soud si dále vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 1 spis sp. zn. 33 Nc 7437/2003, na jehož č.l. 11 je "podání" stěžovatelky ze dne 2. 6. 2004, jímž žádá o odložení exekuce s tím, že kopie usnesení obvodního soudu ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 33 Nc 7437/2003, jí byla v kopii doručena exekutorem teprve 20. 1. 2003 (správně zřejmě 20. 1. 2004). Měla-li stěžovatelka jakékoli pochybnosti v otázce doručování, mohla si podat odvolání, což však neučinila a teprve dne 2. 6. 2004 požádala o odložení exekuce. Ve vztahu k napadenému usnesení o nařízení exekuce je tedy třeba opět konstatovat, že institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity, spočívající v nutnosti vyčerpání všech dostupných opravných prostředků, což se však nestalo. Návrh stěžovatelky je tedy v této části v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustný.
Napadený exekuční příkaz Exekutorského úřadu Praha 9 ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. Ex 1121/03, byl dle šetření provedeného Ústavním soudem doručen stěžovatelce dne 9. 1. 2004 a exekuční příkaz Exekutorského úřadu Praha 9 ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. Ex 1121/03, byl doručen dne 23. 2. 2004. Vzhledem k tomu, že podání stěžovatelky bylo předáno k poštovní přepravě dne 21. 3. 2006, je zcela zřejmé, že 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula. Ústavnímu soudu tak nezbývá, než v dotčené části ústavní stížnost odmítnout pro opožděnost, a to v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Dalšími napadenými usneseními, které byly zahrnuty do stížnostního petitu, jsou usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 Cm 19/2004, a na něj navazující usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2005, sp. zn. 9 Cmo 390/2004, týkající se návrhu stěžovatelky na obnovu řízení. Z šetření provedeného Ústavním soudem vyplynulo, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo stěžovatelce doručeno dne 19. 5. 2005. Jak bylo uvedeno již výše, ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 21. 3. 2006 a návrh stěžovatelky je tak třeba v této části v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu považovat za opožděný.
Z přípisu stěžovatelky ze dne 12. 2. 2008 vyplývá, že ústavní stížnost bere ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 14 Co 390/2005, zpět. Vzhledem ke shora uvedené skutečnosti Ústavní soud podle §77 zákona o Ústavním soudu řízení ve vztahu k citovanému usnesení zastavil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu