ECLI:CZ:US:2008:4.US.1560.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1560/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelek 1) J. G. a 2) J. G., zastoupených JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále čp. 397, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2008 č. j. 21 Cdo 1117/2007-240, Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2006 č. j. 13 Co 139/2006-219 a Obvodního soudu pro Prahu I ze dne 12. září 2005 č. j. 23 C 159/1999-186, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelky se domáhaly zrušení výše označeného rozsudku, kterým bylo zamítnuto jejich dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek o opodstatněnosti žaloby pozůstalých na náhradu škody způsobené zemřelému při práci, a to v rozsahu poloviny základu nároku. Vyslovily přesvědčení, že nejen rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale také rozsudkem Městského soudu v Praze a předchozím rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když nebyly provedeny všechny potřebné důkazy o pracovních podmínkách u zaměstnavatele zemřelého. Z uvedených důvodů navrhly zrušení všech rozhodnutí, která se odpovědností žalovaného za úraz zemřelého zabývala.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením §132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Nalézací i odvolací soud, jakož i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. dubna 2008 č. j. 21 Cdo 1117/2007-240, při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z občanského soudního řádu, svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, která je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím pak soud dovolací neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní právo na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).
Z těchto důvodů nutno považovat návrh stěžovatelek na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu