ECLI:CZ:US:2008:4.US.1653.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1653/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2008 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti J. Z., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 6/11, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008 čj. 2 As 72/2007-80, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2007 čj. 22 Ca 206/2005-36, rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 12. 5. 2005 čj. KUOK/12637/05/KŽÚ/168 a rozhodnutí Magistrátu města Olomouc ze dne 29. 3. 2005 zn. OŽ/00819/05-Miš, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a orgánů veřejné správy s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. To spatřoval v tom, že mu nebylo umožněno podnikat pro nesplnění všeobecných podmínek provozování živnosti stanovených v §6 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v tehdy platném znění, tj. podmínky neexistence daňových nedoplatků a nedoplatků na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu správního řízení ve věci ohlášení volné živnosti a výsledků následného přezkumu správních rozhodnutí obecnými soudy ve správním soudnictví stěžovatel obecným soudům vytkl, že jimi uplatněná "podmínka bezdlužnosti" měla diskriminační charakter, neboť byla vyžadována jen u některých činností osob samostatně výdělečně činných, což vedlo v konečném důsledku k namítanému zásahu do jeho ústavně chráněných základních práv. Proto navrhl, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí pro jejich protiústavnost nálezem zrušil; současně požádal o přednostní projednání ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního, resp. správního, rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR). Zvláště zevrubné odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu dostačujícím způsobem reaguje na všechny výhrady stěžovatelem předestřené. Opakovat to, co již správně bylo tímto rozsudkem řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu