ECLI:CZ:US:2008:4.US.168.08.1
sp. zn. IV. ÚS 168/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti BUSINESS GROUP CZ, a. s., se sídlem 17. listopadu 237, 530 02 Pardubice, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou, AK Na Hradbách 3, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 26. 9. 2006 č. j. 22 Co 210/2006-125 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 3. 2006 č. j. 6 C 694/2005-92 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své včas podané ústavní stížnosti stěžovatelka žádá zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů s tím, že jimi došlo k protiústavnímu zásahu do jejího práva vlastnit majetek.
Žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách se stěžovatelka domáhala určení neplatnosti zástavní smlouvy, kterou uzavřela se společností ARCELOR Distribuce CZ, s. r. o., a jejímž účelem bylo zajištění pohledávky této společnosti jako zástavního věřitele vůči J. J., s nímž stěžovatelka spolupracovala při své podnikatelské činnosti. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 16. 3. 2006 č. j. 6 C 694/2005-92 žalobu zamítl. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 26. 9. 2006 č. j. 22 Co 210/2006-125 rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 11. 2007 č. j. 21 Cdo 174/2007-156 stěžovatelčino dovolání odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatelka namítá, že zástavní smlouva byla nesprávně posouzena jako platná, neboť stěžovatelka byla uvedena v omyl panem J., který ji před uzavřením smlouvy informoval, že k zajištění pohledávky také uzavře smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem, jichž je vlastníkem. Stěžovatelka však později zjistila, že pan J. nevlastnil žádné movité věci, k nimž by tento zajišťovací institut mohl zřídit; pokud by stěžovatelka při uzavírání zástavní smlouvy o této skutečnosti věděla, zástavní smlouvu by neuzavřela. Uvedení v omyl stěžovatelka spatřuje i v tom, že mezi stěžovatelkou a panem J. bylo ujednáno, že zástavní smlouva bude uzavřena na dobu určitou, avšak konečné znění smlouvy vypracované zástavním věřitelem a předané stěžovatelce panem J. k podpisu bylo koncipováno na dobu neurčitou. Stěžovatelka dále tvrdí, že zástavní smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost zajišťované pohledávky, neboť v článku 1.3 smlouvy je uvedeno, že zajišťovanou pohledávkou se rozumí pohledávka na vrácení zálohy na kupní cenu betonářské oceli, včetně příslušenství, jak je blíže popsáno v bodě 2.1 a 2.2 smlouvy, zatímco v odstavci III. smlouvy je uvedeno, že zástavní právo se zřizuje k zajištění zaplacení smluvní pokuty a dále k zajištění zajišťované pohledávky. Nadto v zástavní smlouvě je uvedeno, že tato má zajišťovat pohledávku, která vznikne z rámcové kupní smlouvy a ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která byla uzavřena dne 29. 4. 2005; tato smlouva však byla uzavřena až dne 3. 5. 2005. Konečně v rámcové kupní smlouvě byla sjednána odkládací podmínka, kdy účinnost této smlouvy byla vázána na uzavření zástavní smlouvy. Vzhledem k tomu, že zástavní smlouva byla uzavřena dříve, stala se sjednaná podmínka nemožnou a způsobila tak neplatnost rámcové kupní smlouvy, která má za následek neplatnost zástavní smlouvy, neboť zajišťuje splnění neexistujícího závazku.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není součástí soustavy obecných soudů, není tedy ani vrcholem jejich soustavy, a proto mu nepřísluší vykonávat přezkum nad jejich rozhodovací činností; jeho zásah je odůvodněn pouze v případě, že obecné soudy při svém rozhodování poruší ústavně garantovaná základní práva a svobody. K výkladu a aplikaci jednoduchého práva jsou proto povolány obecné soudy; Ústavní soud do tohoto procesu může vstoupit jedině tehdy, jestliže soudy vycházely ze zásadně nesprávného zhodnocení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v procesu interpretace a aplikace jednoduchého práva byl obsažen prvek svévole; samotný odlišný pohled stěžovatele na výklad jednoduchého práva sám o sobě neznamená porušení jeho práv (srov. např. nález III. ÚS 459/03, Sb. n. u., sv. 34, str. 223).
Pokud jde o námitku vyvolání omylu o době trvání zástavního práva, nalézací soud ve svém rozsudku vysvětlil, proč uvedení v omyl neshledal (srov. č. l. 94 spisu). Odvolací soud se zabýval námitkou omylu ohledně neexistence movitých věcí sloužících k zajišťovacímu převodu vlastnického práva (srov. č. l. 131), reagoval taktéž na argumentaci týkající se neplatnosti smlouvy z důvodu předčasného splnění odkládací podmínky, jakož i neurčitosti zajišťované pohledávky (srov. č. l. 130). Ústavním soudu nezbývá než konstatovat, že argumentace stěžovatelky obsažená v ústavní stížnosti není ničím jiným než polemikou s právním názorem zastávaným obecnými soudy. Stěžovatelka toliko opakuje argumenty již několikrát předestřené, s kterými se obecné soudy dostatečně vypořádaly. Ústavní soud nezjistil, že by se obecné soudy dopustily svévole tím, že by své myšlenkové pochody vedoucí k přijatému právnímu názoru dostatečně nepopsaly a nevysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí nebo že by zástavní smlouvu a příslušná ustanovení občanského zákoníku interpretovaly způsobem extrémně vybočujícím z obecně uznávaných výkladových pravidel a principů spravedlnosti. Skutečnost, že stěžovatelka nebyla dostatečně obezřetná při uzavírání zástavní smlouvy a neuspěla v následném soudním sporu, nezakládá porušení jejího vlastnického práva.
Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelčina vlastnického práva, a proto podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu