ECLI:CZ:US:2008:4.US.1797.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1797/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. J. D., právně zastoupeného Doc. JUDr. Pavlem Vantuchem, CSc., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Kounicova 6, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2008, č.j. 6 To 44/2007-1193, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2007, č.j. 53 T 10/2004-1136, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku dle §128 odst. 2 a 3 trestního zákona, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) a odst. 3 trestního zákona, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti roků a nad stěžovatelem byl vysloven dohled. Dále mu byla uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou svým jednáním způsobil, a dále mu byl uložen zákaz činnost spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy ve všech typech obchodních společností a družstev na dobu tří roků.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2007, č.j. 53 T 10/2004-1011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. září 2007, č.j. 6 To 44/2007-1097, jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit na náhradě škody k rukám správce konkursní podstaty poškozené společnosti FOTEX, s.r.o. částku 604.800,- Kč.
Odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se jednání, pro které byl shledán vinným a odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, nedopustil. Soudy měly podle jeho přesvědčení dospět k nesprávnému závěru o smlouvě o poskytování administrativních služeb mezi společnostmi FOTEX, s.r.o. a FOTEX plus, a.s., jejichž uzavření stěžovatel neinicioval, ačkoliv je, jako statutární představitel obou společností, podepsal. Dále uvedl, že kupní smlouvy mezi těmito společnostmi byly rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 55 Cm 289/2002-64 prohlášeny za absolutně neplatné, a proto nemohlo dojít k poškození společnosti FOTEX, s.r.o.
Za rozhodující důkaz považovaly soudy znalecký posudek soudního znalce, který však, podle přesvědčení stěžovatele, nesplnil účel posudku. Současně se obecné soudy nevypořádaly s dalším posudkem, který provedl znalecký ústav, z jehož závěrů plyne, že společnost FOTEX, s.r.o., nebyla poškozena.
Uvedený postup považuje stěžovatel za rozporný s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně nálezů sp. zn. IV. ÚS 570/03 či sp. zn. I. ÚS 733/01, které se týkaly tzv. opomenutých důkazů. Dále odkázal na nález sp. zn. I. ÚS 566/03 týkajícího se spravedlivého soudního řízení a správného zhodnocení důkazů, a dále na nález sp. zn. III. ÚS 224/04, zabývající se situací "tvrzení proti tvrzení" a nezbytného přesvědčivého odůvodnění jak se soud vypořádal s těmito důkazy s přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo. K porušení práva na spravedlivý proces pak odkázal i na nález sp. zn. III. ÚS 623/2000.
S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 53 T 10/2004, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud předně konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Ze spisu krajského soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, jako jednatel a jeden ze společníků FOTEX, s.r.o., v době, kdy se ekonomická situace firmy začala zhoršovat, i v důsledku odchodu několika zaměstnanců, založil novou společnost FOTEX plus, a.s., v níž byl stěžovatel majoritním akcionářem a předsedou představenstva. Obě společnosti měly shodný předmět podnikání a řadou obchodních smluv byl převáděn majetek FOTEX, s.r.o. na FOTEX plus, a.s. Naopak společnost FOTEX plus, a.s. měla pro společnost FOTEX, s.r.o. zajišťovat služby, které si společnost původně zajišťovala sama, přičemž placení těchto služeb bylo zajištěno formou započtením s pohledávkami za převedený majetek. Znalecké posudky v trestním řízení se pak zabývaly výší nesmlouvaných cen za služby, které byly fakticky vyvedením aktiv z krachující společnosti FOTEX, s.r.o.
Z předloženého spisu Ústavní soud dále shledal, že stěžovatel byl původně souzen pro čtyři skutky, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2007, č.j. 53 T 10/2004-1011, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku a trestného činu zvýhodňování věřitele, pro tři skutky, avšak v případě čtvrtého byl zproštěn obžaloby. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let. K odvolání stěžovatele i státního zástupce se věcí zabýval Vrchní soud v Olomouci, který rozsudkem ze dne 13. září 2007, č.j. 6 To 44/2007-1097, zrušil původní rozsudek ohledně jednoho výroku o vině, celého výroku o trestu a výroku o zproštění obžaloby. Novým výrokem o trestu stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, podmíněně odloženému nezkušební dobu tří let, a v neprojednané části (zrušeném výroku o vině a o zproštění obžaloby) věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání. Novým rozhodnutím nalézacího soudu byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání obou skutků a nově odsouzen, jak popsáno výše.
Ústavní soud konstatuje, že argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti je zopakováním odůvodnění odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2007 (č.l. 1171-1177).
Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí jednotlivými námitkami zabýval a vypořádal se s nimi. Dospěl k závěru o správnosti zjištění soudu nalézacího, o provedení důkazů, jichž se stěžovatel dovolával, resp. vypořádání se s důkazy, které měly svědčit ve prospěch stěžovatele. Odvolací soud se v napadeném usnesení ztotožnil jak se skutkovými zjištěními tak i s právním posouzení věci které provedl soud nalézací.
Jak je z napadeného rozhodnutí patrné, odvolací soud se vypořádal s námitkami stěžovatele uvedenými v odvolání, které jsou shodné s námitkami uvedenými v ústavní stížnosti. Pokud pak jde o provádění důkazů a jejich zhodnocení, opomíjí stěžovatel skutečnost, že soudní moc je Ústavou České republiky soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž pod jejich ochranou je kontrola dodržení základních práv a svobod (čl. 4).
Řízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) je zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotněprávní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám). Právo na spravedlivý proces pak představuje záruku, že postup soudu bude v souladu s principy a se zásadami spravedlivého soudního řízení. Skutečnost, že soud rozhodl v neprospěch stěžovatele, resp. že neuznal jeho námitky za oprávněné, není opodstatněním k vydání meritorního rozhodnutí Ústavního soudu.
Ke stěžovatelem citované judikatuře pak Ústavní soud uvádí, že ani v citovaných nálezech neshledal naplnění podmínek pro zrušení napadeného usnesení.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu