ECLI:CZ:US:2008:4.US.2455.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2455/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. října 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti Ing. A. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Vecko, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 206/8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 NTd 18/2004 ze dne 11. 11. 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 9. 2008, k poštovní přepravě předanou dne 29. 9. 2008, napadá z důvodů v ní rozvedených pro porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod shora označené rozhodnutí vrchního soudu, jímž v trestním řízení proti stěžovateli vedeném bylo rozhodnuto podle §24 trestního řádu, podle stěžovatele nesprávně, o tom, že k rozhodnutí ve věci je příslušný Krajský soud v Plzni, přičemž toto rozhodnutí mu nebylo doručeno.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 2 T 11/2004 bylo zjištěno, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 Ntd 18/2004 ze dne 11. 11. 2004 bylo doručeno tehdejšímu obhájci stěžovatele JUDr. Zdeňku Vlčkovi dne 14. 12. 2004 (č. l. 2155 spisu).
Z téhož spisu bylo dále zjištěno, že usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 8/2006 ze dne 11. 9. 2006, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 2 T 11/2004 ze dne 24. 11. 2005, bylo doručeno stěžovateli dne 9. 12. 2006 a jeho obhájci dne 8. 12. 2006 (č. l. 2582 spisu).
Z uvedených zjištění vyplývá, že lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti, ve shora citovaném ustanovení uvedená, stěžovateli počala běžet v poměru k ústavní stížností napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze již v roce 2004 a v poměru k rozsudku Krajského soudu v Plzni shora označenému a k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 8/2006 ze dne 11. 9. 2006 (jejichž zrušení se v petitu ústavní stížnosti stěžovatel rovněž domáhá) pak v roce 2006. Jestliže tedy byla ústavní stížnost stěžovatelem podána teprve dne 29. 8. 2008, stalo se tak evidentně po uplynutí zákonné lhůty pro její podání, a proto byla podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako taková odmítnuta.
Pro aplikaci ustanovení §75 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, s odkazem na které stěžovatel - bez podrobnější argumentace - ústavní stížnost podává, Ústavní soud v daném případě neshledal důvodů, nehledě k tomu, že také lhůta jednoho roku v uvedeném ustanovení stanovená, by, s ohledem na uvedená zjištění, nebyla zachována.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2008
Pavel Holländer
soudce zpravodaj