ECLI:CZ:US:2008:4.US.2637.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2637/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti stěžovatele Darren, s. r. o. se sídlem U Elektrárny 306, Opatovice nad Labem, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 43 K 21/2004-6146 ze dne 15. 8. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu, v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 43 K 21/2007-5848 ze dne 18. 5. 2007 uloženo správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., se sídlem v Brněnci, Mgr. Petru Stejskalovi pod bodem 3 výroku usnesení, aby ve stanovené lhůtě podal žádost o souhlas s vyplacením pohledávek odděleným věřitelům (po odpočtu příslušných nákladů) a pod bodem 4, aby po vyplacení výtěžku odděleným věřitelům zaznamenal do spisu ve stanovené lhůtě, jaká částka byla konkrétnímu oddělenému věřiteli vyplacena. Napadeným usnesením, a to výrokem uvedeným pod bodem II., pak jmenovaný soud zrušil výše uvedené povinnosti dříve správci konkursní podstaty stanovené ve shora označeném usnesení ze dne 18. 5. 2007. Tento svůj rušící výrok krajský soud v podstatě odůvodnil tím, že s výplatou pohledávek odděleným věřitelům nesouhlasí někteří věřitelé zapodstatových pohledávek a protože konkursní zákon neřeší "střet" uváděných pohledávek (lepší právo), nezbývá, než celou situaci řešit tzv. částečným rozvrhem.
Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž není přípustný opravný prostředek, směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel obsáhle polemizuje s, podle jeho názoru, nesprávným názorem obecného soudu o tom, že konkursní zákon neřeší "střet" oddělených pohledávek a pohledávek za podstatou. Odkazuje na ustanovení §28 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "citovaný zákon"), s tím, že tento zákon v uvedeném ustanovení zajišťuje odděleným věřitelům zcela výjimečné (privilegované) postavení mezi ostatními konkursními věřiteli, jež jim umožňuje, aby jejich pohledávky byly uspokojeny již během konkursního řízení bez nutnosti čekat na rozvrh. K uspokojení oddělených pohledávek je nezbytný pouze souhlas konkursního soudu a jejich uspokojení tedy není vázáno na jakýkoli souhlas či schválení věřitelů ostatních konkursních či nekonkursních pohledávek. Skutečnost, že s výplatou pohledávek odděleným věřitelům nesouhlasí někteří věřitelé zapodstatových pohledávek je tedy z hlediska práva oddělených věřitelů na jejich výplatu právně zcela irelevantní a nemůže odůvodňovat uspokojení oddělených věřitelů pouze v rámci částečného rozvrhu. Poukazuje dále na to, že v průběhu celého konkursního řízení úpadce ze strany obou správců konkursní podstaty docházelo a neustále dochází k nehospodárnému nakládání s majetkem zahrnutým do konkursní podstaty a konkursní soud nejenže proti porušování povinností obou správců nezakročil, ale dokonce napadeným usnesením nezákonně odepřel odděleným věřitelům právo, které jim dle platné právní úpravy náleží, a to z důvodů, které nemají oporu v zákoně. Uvedeným jednáním tak podle stěžovatele došlo k porušení jeho práva, jako odděleného věřitele, na soudní ochranu zaručovanou Listinou základních práv a svobod. Navrhl proto zrušení napadeného usnesení.
Poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti i obsahem napadeného usnesení, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnosti nelze vyhovět.
K uvedenému závěru dospěl vzdor tomu, že odůvodnění napadeného usnesení nepovažuje za správné a že v zásadě sdílí názory stěžovatele v jeho ústavní stížnosti rozvedené, odpovídající závěru, že oddělení věřitelé mají podle zákona o konkursu a vyrovnání zvláštní postavení, projevující se v tom, že z výtěžku věci, k níž se jejich zajištění vztahuje, nemohou být před nimi uspokojeni jiní věřitelé a to ani věřitelé za podstatou, jejichž souhlasu k vydání výtěžku zpeněžení odděleným věřitelům není zapotřebí. Skutečnost, že nárok na oddělené uspokojení lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení - samozřejmě po zpeněžení věci, práva nebo pohledávky a se souhlasem soudu - pak plyne přímo ze zákona, jeho ustanovení §31 odst. 1. V posuzovaném případě však nelze přehlížet, že napadené usnesení bylo vydáno v rámci tzv. dohlédací činnosti konkursního soudu (ustanovení §12 citovaného zákona) Zákonná úprava neumožňuje proti takovému rozhodnutí soudu podat opravný prostředek, což je odrazem účelu tohoto institutu. Dohled soudu je zde vymezen především jako nástroj sloužící samotnému konkursnímu soudu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 570/06). Třeba mít také na zřeteli, že napadeným rozhodnutím - jeho výrokem - samotné právo na oddělené uspokojení pohledávky ve smyslu ustanovení §28 citovaného zákona stěžovateli odpíráno není, pouze je jím rušena dříve stanovená povinnost správci konkursní podstaty podat žádost o souhlas s vyplacením pohledávek odděleným věřitelům. Vezme-li se pak v úvahu i to, že nejen správce konkursní podstaty, ale i oddělený věřitel - tedy i stěžovatel sám může soudu předložit návrh na vydání výtěžku zpeněžení (viz Komentář k Zákonu o konkursu a vyrovnání, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. Jolana Maršíková, Linde Praha, str. 723), je třeba uzavřít, že napadené usnesení s ohledem na svou povahu není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručovaného práva na soudní ochranu stěžovatele. Ústavní soud proto z uvedených důvodů jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Pro úplnost - ke kritice stěžovatele vztahující se k jednání správců konkursní podstaty - třeba uvést, že i v tomto směru poskytuje zákon jiné možnosti zjednání nápravy.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu